Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zdena Freundová (* 1931  )

Člověk může přežít všechno – a maminka to zvládla

  • narozena v červenci 1931 v Praze
  • za války se jako židovské dítě ukrývala
  • její tatínek sloužil v letech 1940 až 1945 jako mechanik v Royal Air Force
  • rodina se opět shledala v srpnu 1945
  • po válce se rodina kvůli otcově práci několikrát stěhovala
  • z politických důvodů nesložila maturitní zkoušku ze společenských věd a nebyla přijata na vysokou školu
  • přibližně rok byla zaměstnána ve Stavoprojektu jako kreslička
  • s pomocí nadřízeného se jí podařilo získat doporučení ke studiu na vysoké škole
  • po absolutoriu pracovala v Liberci a následně v Praze jako zaměstnankyně Projektového ústavu obchodu

Na rozdíl od svých kamarádek Zdena Freundová nemohla studovat na gymnáziu. Kuratorium mládeže, pro vrstevníky pamětnice povinná organizace, jí bylo zapovězeno. Jedna spolužačka se s ní na příkaz rodičů přestala vídat. Její maminka se stýkala pouze se dvěma spřátelenými rodinami a obživu si zajišťovala tím, že tajně a za jídlo prováděla ruční práce. Ona i její dcera si musely počínat velmi opatrně. Tatínek Karel byl totiž židovského původu a na začátku roku 1940 odešel za hranice; maminka s dcerou se musely skrývat, aby nebyly zařazeny do transportu, a válku přežily díky shodě šťastných náhod, z nichž některé dnes působí téměř jako zázrak. „Například jednou k nám přišel nějaký německý důstojník,“ vypráví Zdena Freundová. „Nevěděly jsme, co se děje, jestli nás někdo udal… a nad stolem nám visel Masaryk. Důstojník se ptal maminky, kde má manžela. Odpověděla: ,V Izraeli.‘ On zasalutoval a odešel.“

Tatínek pamětnice v té době ovšem v tehdejší Palestině nežil, ve skutečnosti sloužil jako mechanik v Royal Air Force. Jeho cesta do Velké Británie vedla přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Francii. Na jaře 1940 vstoupil do cizinecké legie, absolvoval ústupové boje a jako francouzský voják byl evakuován přes Lamanšský průliv.

Maminka Zdeny Freundové se mezitím přestěhovala z Prahy, kam s manželem odešla, když z rasových důvodů ztratil zaměstnání v královéhradecké Tatře, do rodného Nového Města nad Metují. Zde se starala o svého ovdovělého otce a téměř nevycházela, aby na sebe zbytečně neupozorňovala – podobně jako její přítelkyně paní Machová, která ušla pozornosti úřadů jen proto, že za celou válku neopustila svůj dům. Zdena Freundová na začátku války bydlela u své tety, jenže i na ni se vztahovala antisemitská opatření, tetu kdosi udal, a tak pamětnice musela odjet za maminkou na Náchodsko. Může se zdát neuvěřitelné, jak za takových okolností mohla Zdena Freundová s maminkou nacistické běsnění přečkat, ale povedlo se. „Člověk může přežít všechno,“ říká, „a maminka to zvládla.“

S tatínkem se Zdena Freundová a její maminka znovu setkaly až v srpnu 1945 na Staroměstském náměstí, kde byli vítáni navrátilci z války a pořádaly se přehlídky československých jednotek. U letectva Karel Freund sloužil i po válce; jeho posádka se nacházela v Praze, pro svou rodinu však nebyl schopný zajistit byt a kvůli tomu pamětnice s tatínkem bydlela v bývalém tetině podnájmu. Později Karla Freunda přeložili do pilotní školy ve Šternberku, spolu s ním se opět stěhoval i zbytek rodiny a Zdena Freundová musela přestoupit z pražského anglického gymnázia na podstatně horší gymnázium ve Šternberku. Pak následovalo ještě jedno stěhování, tentokrát do Brna, kde tatínek dostal práci ve strojním průmyslu.

Když bylo pamětnici bezmála sedmnáct let, moc v zemi přebrali komunisté, což mělo přímý dopad na její známé, spolužáky i na ni samu. Zatímco někteří lidé se komunistickým režimem nechali zfanatizovat (jistý gymnazista například udal svého bratra, který chtěl z Československa emigrovat), jiní se strhnout nenechali, čímž se vystavovali nemalému riziku. Maturitní zkoušku ze společenských věd nesložili z její třídy dva studenti a jedním z nich byla sama pamětnice – jako dcera válečného veterána podala politicky nevhodný výklad druhého odboje a nebyla přijata na univerzitu. Poté krátce pracovala na ministerstvu obchodu. Přibližně rok byla zaměstnána ve Stavoprojektu jako kreslička, ale s pomocí svého nadřízeného se jí podařilo dostat doporučení ke studiu a tím i přijetí na vysokou školu.

Vysokoškolský titul Zdena Freundová získala bez potíží; po absolutoriu pracovala v Liberci a následně v Praze jako zaměstnankyně Státního projektového ústavu obchodu.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy našich sousedů