Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Květa Eretová (* 1926  )

Chtěla jsem něco dokázat

  • narozena jako Květoslava Jeništová 21. října 1926 v Praze
  • v roce 1950 se v rámci tzv. socialistického závazku přihlásila do šachového klubu Kovostroj
  • v roce 1955 se poprvé stala mistryní Československa
  • celkem z mistrovství republiky získala rekordních 23 medailí – deset zlatých, deset stříbrných a tři bronzové
  • reprezentovala Československo na mezinárodních turnajích, přivezla několik medailí z šachových olympiád
  • jejími největšími úspěchy jsou desátá místa z turnajů kandidátek mistrovství světa v Plovdivu 1959 a v Suchumi 1964
  • v roce 1957 získala titul mezinárodní mistryně, v roce 1986 titul velmistryně
  • v anketě o nejlepší šachistku století obsadila 2. místo

Šachová velmistryně, desetinásobná československá mistryně a dlouholetá reprezentantka Květa Eretová se narodila jako Květoslava Jeništová 21. října 1926 v Praze, odkud se její rodiče František a Božena (roz. Němcová) Jeništovi po několika letech přestěhovali do domu ve středočeské obci Kolovraty, které jsou dnes součástí hlavního města Prahy. Tam a v blízké Uhříněvsi vychodila Květa obecnou a měšťanskou školu, další vzdělávání výtvarně nadané dívky, která měla zájem o studium na umělecké škole, však přerušila druhá světová válka. „Mně bylo třináct a perspektiva nebyla žádná, byli jsme odsouzeni k práci v nějaké továrně. Rodiče dělali všechno proto, aby se to nestalo. Otec byl zaměstnán u železniční stráže, a když jezdil za strýcem do Kácova, nechával pistoli doma a místo ní vozil zpátky v pouzdře maso pro nás tři děti. Riskoval při kontrolách život, abychom měli co jíst,“ vypráví pamětnice. „Moje matka se dozvěděla, že existuje jakési přeškolovací oddělení pro vysokoškoláky. Vzala nějaký řízek a kus másla a povedlo se jí vyjednat neuvěřitelné – místo, abych šla do továrny, mě vzali do půlročního kurzu pro vysokoškoláky. Pak jsem byla totálně nasazená do Zeměměřického ústavu v Dejvicích.“

Šach jako socialistický závazek

Po válce už podle vzpomínek Květy Eretové rodina neměla peníze na to, aby ji podporovala na studiích. Energická, samostatná dívka si tedy rychle našla v Praze práci technické kresličky i bydlení. Když po nástupu komunistů přišel její zaměstnavatel při znárodnění o majetek, musela si i ona hledat nové místo, posléze zakotvila na ministerstvu průmyslu, kde několik let pracovala jako plánovačka údržby a rekonstrukce pro několik set národních podniků. Na ministerstvu taky – v podstatě mimochodem – začala její šachová kariéra: „Říkali mi, že jsem jediná, kdo si ještě nedal tehdy povinný ‚socialistický závazek‘, abych si tedy něco vymyslela, nebo budu mít potíže. A že můžu třeba chodit na šachy, tak jsem souhlasila. Přihlásila jsem se do šachového klubu  Kovostroj.“

Přestože s královskou hrou začala poměrně pozdě, rychle se zlepšovala a během dvou let úspěšně prošla čtyřmi výkonnostními třídami tehdejšího šachového systému. Za další tři, v roce 1955, se poprvé stala mistryní Československa (do konce své aktivní kariéry si z mistrovství republiky celkem odnesla rekordních 23 medailí – deset zlatých, deset stříbrných a tři bronzové). Mezinárodní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. „Pomáhalo mi, že mám takovou bojovnou povahu. Chtěla jsem něco dokázat,“ říká pamětnice.

Díky své podnikavé povaze taky nijak zvlášť netoužila po manželství a rodině, které v té době pro ženy zpravidla znamenaly mimo jiné i konec sportovní kariéry. V polovině padesátých let se přesto provdala za spoluhráče z klubu. Ten ale kromě královské hry holdoval i různým druhům hazardu, takže po několika letech Květa Eretová své soužití s ním přátelsky ukončila a nadále se vedle práce ve Stavebním ústavu ČVUT soustředila především na šach.

Zavolali si mě znovu, znovu jsem odmítla

Od poloviny 50. let pilně reprezentovala Československo na mezinárodních turnajích, přivezla několik medailí z šachových olympiád, účastnila se řady pásmových a mezipásmových turnajů, jejími největšími úspěchy jsou výborná desátá místa z turnajů kandidátek mistrovství světa v Plovdivu 1959 a v Suchumi 1964. „Titul mezinárodní mistryně jsem si vybojovala v roce 1957 a náš šachový svaz mi odmítal dát titul zasloužilé mistryně sportu. Nebyla jsem tam asi dobře zapsaná, nevím proč. Pak jsem vyhrála několik turnajů a později v roce 1986 jsem získala titul velmistryně, kterých bylo tehdy velmi málo,“ připomíná pamětnice skromně své mimořádné výkony, které Československý svaz tělesné výchovy a sportu ocenil zmíněným titulem zasloužilé mistryně sportu až v roce 1976.

O politiku se Květa Eretová nikdy příliš nezajímala. Přesto si ji koncem šedesátých let předvolala StB: „Před nějakým zahraničním turnajem, kam jsem měla jet, po mně chtěli, abych se stala spolupracovnicí. Odmítla jsem to, pak si mě zavolali znovu, já to znovu odmítla. Pak nějaký čas stál každý den před domem nějaký důstojník, nepozdravil mě, ale jel se mnou tramvají až do práce.“ Komunisty podle svých slov nikdy ráda neměla, byť i mezi nimi byli podle ní slušní lidé, které neodsuzuje, pokud neubližovali druhým. Když pak po sametové revoluci své jméno našla v tzv. Cibulkových seznamech údajných spolupracovníků StB, byl to pro ni šok. „Nechala jsem si své svazky dohledat, a bylo tam napsáno, že jsem byla pro spolupráci nevhodná,“ říká dnes.

V roce 1995 pamětnice závodní kariéru po zisku své desáté stříbrné medaile na mistrovství republiky ukončila, od té doby šach hrála pouze příležitostně čistě amatérsky, pod pseudonymem nebo na internetu, vedla také šachové kroužky pro seniory i děti v mateřské škole. V anketě o nejlepší šachistku století, uspořádané Šachovým svazem ČR v roce 2005 ke stoletému výročí organizovaného šachu v českých zemích, obsadila Květa Eretová 2. místo hned za legendární Věrou Menčíkovou, historicky první mistryní světa. Stále se udržuje v kondici pravidelným cvičením a pohybem.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Tipsport pro legendy