Dmitrij Drozd Дмитрий Дрозд

* 1973

  • "Ve skutečnosti jsem si, ke své smůle, nebo naopak štěstí, nevšiml, kdy se Sovětský svaz rozpadl. Ano, ve zprávách říkali něco o tom, že ve městě Viskuli podepsali jakousi smlouvu, ale my jsme ani tehdy nevěděli, co to znamená. Ani jsme si nevšimli, že najednou žijeme ve svobodném, nezávislém Bělorusku. Žádné změny jsme si nevšimli. A vlastně ani tehdy nikdo nešel na ulici protestovat, že se rozpadla “taková velmoc”, jak dnes někteří rádoby vzpomínají. Nikdo si té “obrovské tragédie” nevšiml. Vzniklo nezávislé Bělorusko a už tehdy se mnozí moji vrstevníci začali zajímat o politiku, především po roce 1988, kdy byly objeveny Kuropaty [lesní park na severovýchodním předměstí Minsku, kde byly nalezeny masové hroby obětí popravených v letech 1930-1940]. Probudilo se národní běloruské hnutí, lidé chodili s bílo-červenými vlajkami. Tehdy mě ale víc zajímala fotografie a psaní básní, tedy obyčejný život mladého člověka - společnost, přátelé, lásky. Že došlo k oné “největší tragédii všech dob”, toho jsme si ani nevšimli."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Minsk, Bělorusko, 03.07.2020

    (audio)
    délka: 01:37:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Rozvoj historické paměti Běloruska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

A nevyhodí nás z práce? Nezastřelí nás?

Dmitrij Drozd v roce 2020
Dmitrij Drozd v roce 2020
zdroj: archiv pamětníka

Narodil se 26. března 1973 ve vesnici Drozdy v rodině Michaila a Zoji Drozdových. Po narození mladší sestry v roce 1974 se rodina přestěhovala do Minsku. Po ukončení základní školy v roce 1988 byl přijat na střední odbornou školu, studijní obor fotografie. Po ukončení studia v roce 1992 dlouho nemohl najít v oboru zaměstnání. V roce 1996 začal pracovat ve minilabu firmy Kodak. V roce 1998 nastoupil na dálkové studium Historické fakulty Běloruské státní univerzity, na obor muzejnictví a ochrana památek historického a kulturního dědictví. V roce 2002 odjel na sedm let do Moskvy, kde pracoval jako fotograf u firmy Kodak a také začal psát svoji první knihu Majitelé půdy v Minské gubernii v letech 1861 – 1900. Kniha vyšla v Bělorusku už v roce 2010. V témže roce byl odsouzen za účast na protestu proti padělání výsledků prezidentských voleb k deseti dnům odnětí svobody v rámci správního trestu. Několik týdnů po propuštění byl opětovně zatčen a dne 5. května 2011 odsouzen ke třem letům odnětí svobody, které si odpykával ve věznici města Bobrujsk. Dne 11. srpna 2011 byl propuštěn na základě omilostnění hlavou státu. Po propuštění publikuje Dmitrij články na webových stránkách Charty 97. Zároveň pokračuje ve výzkumné práci v běloruských a polských archivech. V roce 2014 se oženil s Viktorií Pavljučuk, s níž vychovává syna. V roce 2017 vydalo Běloruské dokumentační centrum knihu Dmitrijových vězeňských deníků Vzpoura nerdů. Díky této knize se stal laureátem ceny Františka Olechnoviče za literaturu s vězeňskou tematikou.