Nemám ráda nespravedlnost
Stáhnout obrázek
Věra Davidová se narodila 2. října 1929 na konci světové hospodářské krize v Bohumíně do poměrně dobře situované rodiny. Její otec Josef Fechtner pracoval jako účetní, matka Anna Fechtnerová, rozená Grossmannová, byla v domácnosti a starala se o dvě dcery, Věru a Miladu. Otce v roce 1939 přeložili do Prahy a celá rodina se za ním odstěhovala. V Praze zažili těžká válečná léta, nedostatek potravin a strach během heydrichiády v roce 1942. 14. února 1945 se stali svědky bombardování pražského Smíchova. V rodině pomáhali domobraně v době Pražského povstání. Když nesla patnáctiletá Věra jídlo do jejich centra v Radlicích, se štěstím unikla střelbě z letícího letadla. V roce 1946 se rodina odstěhovala do Liberce, kde otec získal místo u Českých vlnařských závodů. Kvůli tomu, že odmítl vstoupit do Komunistické strany Československa (KSČ), přišel v roce 1948 o místo vrchního úředníka. Když se Věra Davidová spolu s dalšími spolužáky v petici postavila za ředitele gymnázia, kterého komunisté odvolali, nechtěli ji pustit k maturitě. Trest nakonec nové vedení školy zmírnilo, ale nesměla nastoupit na vysokou školu. Pracovala postupně v Českých vlnařských závodech, v Textilaně, Textilkombinátu a Elitexu v Liberci. Občas se vzepřela režimu a pykala za to. Její manžel Jaroslav David byl úředníkem, který se jako nestraník stal obětí kampaně „77 tisíc úředníků do výroby“. Přeřadili ho do ruční tiskárny vlněných tkanin. V době okupace Československa pěti armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem pomáhal v srpnu 1968 zajišťovat protiokupační vysílání Václava Havla a Jana Třísky na Ještědu. Když pak Václav Havel přijel do Liberce během sametové revoluce v roce 1989, tleskala mu Věra Davidová na náměstí před libereckou radnicí. V roce 1984 šla do důchodu. V roce 2025 žila v Liberci. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře ze Statutárního města Liberec.
