„A když sem přišli Němci, tak byl takový příšerný den, byla plískanice, sníh, a dopoledne oni přijeli s těmi sajdkárami, to jsou ty motocykly s těmi vozíčky vedle, a nám prostě tu třídu zavřeli, vystěhovali nás z té kavárny a já jsem od toho Národního divadla šla pěšky přes celou Prahu do těch Kyjí, jedenáct a půl roku mně bylo. A to už jsem věděla v tu dobu, že bude zle, protože lidi to strašně těžko nesli, tu okupaci, hrozili na ty Němce a u Prašné brány jsem viděla, jak vybírali ty lidi, vytahovali si z davu ty, kteří něco volali, a rovnou je házeli do aut, která tam měli připravená, kterým se říkalo antony, a zatýkali je.“
„Osmačtyřicátý rok, pětadvacátého února, když byl ten komunistický převrat, tak udělali studenti velikou manifestaci, ale tichou, to se vůbec nesmělo promluvit v tom průvodu. Vyšlo to z Techniky, kde to bylo svoláno na Karlově náměstí, kde bylo Vysoké technické učení, odtamtud se vyšlo Resslovou ulicí, po nábřeží a přes most na Hrad a na Malostranské náměstí. Byl zákaz mluvit, museli jsme být úplně zticha, aby nebyl žádný důvod nás nějak rozhánět, ovšem když jsme přišli na Malostranské náměstí, tak tam přijely plné autobusy milicionářů a šli do nás. Honili nás, my jsme utíkali, někteří zpátky na Hrad, někteří pod Petřín, no a oni za námi, tam už čekali další [milicionáři], my jsme utíkali k prezidentovi, abychom ho podpořili. A nahoře jsem viděla, na to nikdy nemůžu zapomenout, když seshora utíkal kluk až na Malostranské náměstí, tam jsem ho potkala, on nesl prapor přes ruku a říkal: ‚Zabili nám kamaráda, střílejí do nás, nechoďte tam!‘“
„No a začaly prověrky, a aby to vypadalo, že za to můžeme my, tak tomu říkali studijní prověrky, a protože já jsem tady v Kyjích byla ve straně Mladých národních socialistů (protože mně se vždycky líbila politika, tak jsem tam dělala funkci vzdělavatelskou) a oni to měli podchycené, kdo tam byl, tak mě hned zavolali na akční výbor a následovaly okamžitě sankce, oni to poslali do školy a tam mě okamžitě na základě toho vyhodili na dlažbu.“
Oluša Bláhová, rozená Jágrová, se narodila 12. září 1927 v Kyjích jako dcera technického úředníka a ženy v domácnosti. Nacistickou okupaci zbytku Československa 15. března 1939 zažila jako jedenáctiletá studentka, hned první den je nacističtí ozbrojenci vyhnali ze tříd nad dnešní kavárnou Slavia. Nakonec vystudovala gymnázium a v roce 1947 nastoupila na vysokou školu. Ve dnech komunistického puče se 25. února 1948 zúčastnila pochodu studentů na podporu prezidenta Beneše na Pražský hrad. Následně ji v rámci prověrek jako členku Československé strany národně sociální z vysoké školy vyloučili. Pracovala v dělnických profesích a poté jako úřednice a matrikářka.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
