Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Berger (* 1955)

• narodil se 27. listopadu 1955 v Praze

• od dětství hrál fotbal a začínal v TJ Břevnov

• nejvyšší ligu začal hrát v klubu TJ Škoda Plzeň odkud přestoupil do Dukly Praha, kde strávil vojenskou službu

• od roku 1980 hrál za Spartu Praha, kde zažil své největší úspěchy

• v roce 1980 se stal bronzovým medailistou na Euru a olympijským vítězem z LOH v Moskvě

• v roce 1983 byl odsouzen za urážku tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka na čtyři roky podmíněně

• po roční pauze se stal československým fotbalistou roku

• v polovině 80. let využil nabídky ze zahraničí a odešel do Švýcarska, kde nastupoval za klub FC Zürich

• po konci aktivní kariéry začal působit jako trenér, nejprve ve Švýcarsku a později v Česku

• v době natáčení (2025) žil v Praze

V první polovině 80. let patřil československý fotbal mezi respektované evropské reprezentace a navazoval na úspěchy ze 70. let. Výrazným momentem bylo třetí místo na Mistrovství Evropy ve fotbale 1980, kde ČSSR potvrdilo svou příslušnost k evropské špičce. Ještě většího úspěchu dosáhl výběr na Letních olympijských hrách 1980 v Moskvě, odkud si odvezl zlaté medaile. Reprezentace rovněž startovala na Mistrovství světa ve fotbale 1982, což jen podtrhovalo její stabilní výkonnost.

V tomto kontextu si významné postavení udržovala i AC Sparta Praha (tehdy TJ Sparta ČKD Praha), která patřila k nejambicióznějším a nejlépe organizovaným klubům v zemi. Sparta měla v první polovině 80. let silný kádr složený z reprezentantů i talentovaných mladíků, pravidelně bojovala o titul a reprezentovala československý fotbal v evropských soutěžích. 

Stabilním hráčem, který se později stal legendou a neodmyslitelnou postavou klubu, byl bouřlivák Jan Berger. Fotbalista, jenž s kariérou začínal v pražském Břevnově a postupně prošel Plzní a pražskou Duklou, kde poprvé slavil mistrovský titul, se nakonec prosadil až v kádru pražské Sparty. Právě on byl hráčem, který v roce 1983 odmítl nabídku přestupu do španělského Realu Madrid, a zároveň člověkem, jenž se dokázal odrazit ode dna znovu až na samotný vrchol.

Nejmladší z deseti dětí

Jan Berger se narodil 27. listopadu 1955 v Praze jako nejmladší potomek z deseti dětí do rodiny harmonikáře Františka Bergera a uklízečky Jarmily Bergerové, rozené Trajtnerové. Maminka Jarmila pracovala ve Varieté Praha a de facto měla na starosti celou rodinu. Otec František, jak sám pamětník přiznává, měl volnějšího ducha, takže denně vyhrával na harmoniku po hospodách a malý Jan mu ji často musel donést domů.

„Dětství jsem měl krásné. I když peněz moc nebylo, tak jsme běhali po venku. Když jsem chtěl ovoce, tak mě rodiče poslali do sadu, kde nás naháněl hlídač. Naopak v zimě jsme bruslili,“ vzpomíná Jan Berger. Školu navštěvoval v Břevnově a sám s úsměvem přiznává, že měl od dětství zhoršené známky z chování. Po absolvování základní školy nastoupil na učiliště, kde se vyučil malířem pokojů.

S fotbalovým míčem se Jan Berger seznámil přibližně kolem šesti let, kdy s kamarády chodil hrát na tzv. Plácek, který se nacházel pod budovou tamějšího Sokola. Přibližně v deseti letech si na tomto místě vyhlídli malého Jana dva trenéři a začal hrát žákovskou ligu za místní klub TJ Břevnov. Po dosažení požadovaného věku začal nastupovat s místním A mužstvem v divizi, a nakonec v Břevnově strávil více jak deset let. 

Místo Bohemky šel do Sparty

Ve svém vyprávění Jan Berger často zmiňuje trenéra, který ho v jeho kariéře velmi ovlivnil. Tomáš Pospíchal, stříbrný medailista z mistrovství světa v Chile (1962), doporučil mladému hráči angažmá v klubu TJ Škoda Plzeň (dnes FC Viktoria Plzeň), kde začal hrát nejvyšší fotbalovou soutěž a získal velké zkušenosti. I přesto, že měl Jan Berger tzv. modrou knížku a byl vojenské služby ušetřen, došlo zřejmě k přezkoumání jeho zdravotního stavu a na vojnu v roce 1978 nastoupil.

Tehdy už jako ženatý a zároveň otec dvou dětí nastoupil na vojenskou službu do Dukly Praha, kde se v sezóně 1978/1979 podílel a na zisku svého prvního ligového titulu. Vedle toho zažil i vojenské vězení, kde přes Vánoce strávil celkem 14 dnů. V roce 1980 se vrátil do civilu a přišla nabídka, kam dál. 

„Nabídku zůstat jsem dostal. Parta tam byla výborná, ale já nechtěl. Odrazovaly mě uniformy, jestli policejní nebo vojenská – na zelenou barvu jsem byl alergický, a hlavně ve mně bylo, že mi ublížili tím, jak mě zavřeli přes Vánoce,“ vzpomíná. Vedle toho dostal další tři nabídky do tehdy nejlepších klubů v Československu, kterými byly Slavia, Bohemians a Sparta. Tehdejší TJ Bohemians ČKD Praha vedl právě trenér Pospíchal, který se snažil mladého Jana získat pro svůj klub. Nakonec se ale Jan Berger rozhodl podepsat smlouvu se Spartou. „Trenéra Pospíchala to hodně mrzelo a řekl mi, že ho to zklamalo nejvíc ve fotbalovém životě,“ doplňuje pamětník.

Získal bronz na Euru a za měsíc zlato z olympiády

Ještě jako hráč Dukly Praha zažil největší úspěchy své fotbalové kariéry na mezinárodní scéně. Jako nadějný mladý hráč dostal pozvánku do národní reprezentace, kterou v tu dobu vedl Jozef Vengloš. Mistrovství Evropy tehdy hrálo osm nejlepších celků a Československo se v základní skupině A umístilo na druhém místě. Ve skupině B získala druhé místo domácí Itálie. Společně se pak utkaly v boji o zisk bronzové medaile. Po závěrečných penaltách nakonec ze zápasu vyšlo vítězně Československo. 

Jan Berger však souboj o třetí místo sledoval z tribuny. Na začátku turnaje se zranil a do nohy dostal růži, která jeho další působení v turnaji zastavila. „Na pokoji jsem bydlel s Antonínem Panenkou a ten byl poslán ven, protože to hrozně bolelo. Týmový lékař mi do pusy dal ručník, rozřízl nohu a bez jakéhokoliv umrtvení mi to začal z holenní kosti seškrabávat,“ vypráví o poměrně drastickém zákroku pamětník.

Rána se mu poměrně rychle zahojila a on mohl v pořádku nastoupit o měsíc později na Letních olympijských hrách v Moskvě (1980). Už samotný zahajovací ceremoniál byl pro sportovce obrovským zážitkem a dodnes pamětník vzpomíná na kubánského boxera Teófila Stevensona, který na něj udělal obrovský dojem. 

Československá reprezentace, vedená trenérem Františkem Havránkem, odehrála základní skupinu a čtvrtfinále v tehdejším Leningradu, kdy v prvním zápase proti Kolumbii druhým gólem skóroval Jan Berger. Zápas nakonec dopadl 3:0. Nerozhodně pak ČSSR hrálo proti Nigérii (1:1) a Kuvajtu (0:0), ale i přesto skupinu vyhrálo a ve čtvrtfinále nastoupilo proti Kubě, od které nevěděli hráči, co očekávat. Nakonec Československo vyhrálo rozdílem 3:0.

Semifinále proti favorizované Jugoslávii probíhalo v Moskvě a s odstupem času pamětník přiznává, že se jednalo o daleko těžší zápas než proti NDR ve finále. ČSSR postoupilo po zápase s Jugoslávií (2:0) do finále, kde nastoupilo proti NDR. Finálový zápas probíhal na vyprodaném stadionu Lužniki v Moskvě a Československo zde jedinou brankou zápasu porazilo východní Němce a slavilo olympijské zlato. Jan Berger však vzpomíná na finálový zápas z jiného pohledu. Snad s jistou obětavostí se během finálového zápasu navzájem zfauloval s Wolfgangem Steinbachem a oba hráči byli vyloučeni. Sám pamětník přiznal, že ho později spoluhráč Ladislav Vízek chválil, že díky vyloučení Steinbacha ČSSR zvítězilo. 

Obvinili mě asi z osmi paragrafů

Pozápasové oslavy zlatých medailistů byly skutečně velkolepé. Hráči byli pozváni do Kremlu, kam však pamětník nakonec nesměl. Jak sám během vyprávění několikrát přiznal, byl spíše bouřlivým oslavencem a sportovní vedení se obávalo případného faux pas, zvlášť když Jan Berger nikdy nebyl zcela nakloněn komunistickému režimu. K podobné situaci došlo i po návratu do Prahy, kdy se během oslav v letadle dostal až do pilotního kokpitu, a po přistání proto raději zůstal při oficiálním vítání v ústraní.

Právě s alkoholem byly spojené i další problémy, které Janu Bergrovi změnily život. Problémy či jisté uvolnění řešil pitím, což vygradovalo ke konci roku 1982. Večer trávil v restauraci na Letné. „Servírky nosily pivo pomalu a já se rozhodl, že si ho natočím sám. Zavolaly policisty, my jsme se tam chytli a zatkli mě a odvezli na stanici. Za tři dny jsme měli hrát ve Švédsku a já jim tam řekl, že emigruju a že tu nebudu. Nakonec jsem uviděl obraz Husáka…“ vzpomíná pamětník. K tehdejšímu prezidentovi se na policejní služebně vulgárně vyjádřil a policie ho následně zatkla a odvezla do Bartolomějské ulice.

Jan Berger byl obviněn, jak sám vypráví, z téměř osmi paragrafů a hrozil mu kriminál. Téměř pět týdnů strávil ve vazební věznici v pražské Ruzyni, kde čekal na soudní přelíčení s dalšími vězni. „Co mě v té věznici potěšilo, tak to byl večer, klid a někdo zařval z okénka: ‚Je tu Honza Berger!‘ A celá věznice začala skandovat: ‚Honza Berger,‘“ vzpomíná pamětník. Čas si krátil hraním šachů. Od soudu si i na přímluvu svého známého odnesl trest čtyři roky podmíněně. Podmínkou bylo, i na žádost trenéra Tomáše Pospíchala, že podstoupí ústavní protialkoholní léčbu. Jednalo se o smutnou životní kapitolu Jana Bergra, který se však rozhodl z pomyslného dna dostat zpět. 

Ze dna se odrazil zase na vrchol

Jan Berger hned po propuštění nastoupil ústavní protialkoholní léčbu U Apolináře, kde strávil několik měsíců. Režim zde byl přísný a dodnes pamětník vzpomíná na léčebné metody, kdy dostával pravidelně lék Antabus či je ze závislosti léčili pomocí aplikování injekce vyvolávající zvracení. Po několika měsících byl propuštěn domů. Vrátil se k rodině, nastoupil do podniku Prefa a začal se věnovat tréninku, aby se mohl vrátit zpět do vrcholového sportu.

Brzy opět nastupoval v barvách pražské Sparty. Právě sezóna 1983/1984 se stala pro Spartu jak na domácí půdě, kdy vyhrála mistrovský titul, tak i v mezinárodním měřítku velmi úspěšná. Sparta Praha nastoupila v poháru UEFA hned v prvním kole proti tehdejšímu nejlepšímu týmu Evropy, kterým byl Real Madrid. K překvapení všech došlo v dvojzápase k neuvěřitelnému výsledku. Sparta Praha vyhrála poměrem 4:3 a slavný Real Madrid vyřadila z nejprestižnější soutěže.

Právě po venkovním zápase dostal Jan Berger nabídku a stál před životním rozhodnutím. Ve Španělsku mu představili nabídku k přestupu do Realu Madrid s bonusem jeden milion dolarů. Pokud by nabídku přijal, musel by již ve Španělsku zůstat a emigrovat. Nabídku odmítl, i když mu vedení Realu Madrid zajistilo, že jeho rodinu by prostřednictvím Červeného kříže dopravili do Španělska. Uvědomoval si riskantnost situace, které by nejen sebe, ale i nejbližší rodinu vystavil. Nikdy však svého rozhodnutí nelitoval.

Po fenomenálním postupu skrz Real Madrid čekal ve druhém kole Spartu Widzew Łodž, který pražský klub porazil 3:1. Ve třetím kole se utkala Sparta s anglickým klubem Watford FC, který porazila vysoko 7:2. Klub tehdy vlastnil známý britský zpěvák Elton John. „Po zápase přišel do kabiny a podával nám ruku. Každému nám dal svou podepsanou desku,“ vypráví. Ve čtvrtfinále však Pražané nestačili na tehdy jugoslávský celek Hajduk Split, se kterým prohráli 2:1. 

Honza není člověk, Honza je bůh!

Jan Berger po svém návratu do profesionálního fotbalu zažíval velké množství úspěchů. V roce 1984 získal ocenění Fotbalista roku vyhlašované časopisem Stadion. Později se pak stal držitelem státního vyznamenání Mistr sportu a Zasloužilý mistr sportu. 

V polovině 80. let se stal nejen fotbalovou celebritou, ale i miláčkem fanoušků. Nebylo fotbalového nadšence, který by jeho jméno neznal. Pamětník přiznává, že podpora fanoušků byla tehdy obrovská a kdyby tenkrát mohl, tak by jim dal svůj dres. Když Jan Berger hrál, často se z diváckých ochozů ozývalo jednoduché zvolání: „Hóóónza Berger“ či „Honza Berger není člověk, Honza Berger je bůh!“ 

V sezóně 1984/1985 čekal opět Spartu Pohár mistrů evropských zemí, kdy Pražané postoupili až do čtvrtfinále a znovu se střetli s evropským gigantem, kterým byl italský Juventus FC (následný vítěz celé soutěže). Italský celek v čele s fenomenálním Michelem Platinim po prvním zápase vedl 3:0. Pražané však druhý zápas vyhráli na domácí půdě 1:0 díky penaltovému kopu, který dal Jan Berger. 

Jan Berger v polovině 80. let přijal nabídku k zahraničnímu angažmá. Jak sám vzpomíná, tak nabídek přišlo více, z Francie, Belgie a Švýcarska. Na radu tehdejšího trenéra Sparty Václava Ježka přijal angažmá ve Švýcarsku a od roku 1986 nastupoval v barvách klubu FC Zürich. Rodina se za pamětníkem přestěhovala a Jan Berger nakonec zůstal ve Švýcarsku až do roku 1999, kdy po konci aktivní kariéry začal trénovat mládež. 

Po návratu do České republiky hrál fotbal již na nižší úrovni a za vybrané celky nastupoval v nižších fotbalových soutěžích. Využil nabídky trénovat mládež na Spartě, později trénoval i Duklu Praha či menší fotbalové kluby v Čechách. Dodnes (2025) fotbal pravidelně sleduje a věnuje se i svému povolání, kterému se vyučil - profesi lakýrníka a malíře pokojů.