Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. armádní generál Josef Bečvář (* 1958)

• narozen 11. srpna 1958 v Plzni

• v roce 1993 absolvoval stáž u francouzského vojenského četnictva

• podílel se na budování Vojenské policie v České republice

• byl oceněn řadou vyznamenání, včetně dvou státních vyznamenání Francouzské republiky

• v letech 2015–2018 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky

• v roce 2025 žil v Praze

Patří k výrazným osobnostem, které formovaly podobu české armády po roce 1989. Jeho profesní dráha je příkladem postupného růstu od dětství stráveného v malé vesnici na Plzeňsku, která byla obklopena kasárnami, přes studia na vojenských školách, studijní i pracovní pobyty v zahraničí až po nejvyšší vojenskou funkci v České republice. Jeho příběh přibližuje nejen proměny československé a české armády, ale i osobní zkušenost člověka, který celý život zasvětil vojenské službě.

Vyrostl jsem mezi poli a kasárnami

Josef Bečvář se narodil 11. srpna 1958 v Plzni, ale vyrůstal v nedaleké malé obci Čížkov. Krajina byla převážně zemědělská, avšak s velkým množstvím kasáren. „To na mě asi mělo vliv, protože přes vesnici neustále projížděla vojenská technika,“ vypráví o zkušenosti, která v něm probudila zájem o armádu.  

Rodina předpokládala, že půjde v jejích stopách a bude pracovat v zemědělství. V úvahu dokonce připadala zemědělská škola v Klatovech. Osudovou se však stala návštěva podplukovníka z náborového střediska ve škole. O rok později pamětník nastoupil na Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové, kde se cítil opravdu spokojeně. Přísná, ale kvalitní výuka a důraz na sport mu daly pevný základ. „Tam mě naučili učit se,“ doplňuje Josef Bečvář.

Protože ho zajímala technika, po maturitě složil přijímací zkoušky na Vysokou vojenskou velitelsko-technickou školu v Martině. Po dvou letech byla škola reorganizována a obor dělostřelectva a raketového vojska pamětník dokončoval ve Vyškově. Studium zahrnovalo předměty jako topografie, balistika a střelba. Získával ale také první zkušenosti s velením, a to v rámci stáží ve Vyškově nebo v Chebu u motostřeleckého pluku. „Představte si, že tam stojí podporučík z vysoké školy před osmdesáti vojáky, průřezem celé společnosti. Tehdy to byl docela šok, protože někteří vojáci nechtěli na vojně být, nechtěli pracovat, nechtěli se podřizovat.“ Od zkušeného nadřízeného si pamětník odnesl větu, která ho provázela celou kariéru: „Kdo umí, ten nekřičí.“

Po promoci nastoupil Josef Bečvář k raketové brigádě v Rokycanech, kde uplatnil znalosti techniky, kterou začal obsluhovat. Po pěti letech a ročním působení ve štábní funkci v Praze mohl pokračovat v postgraduálním studiu na Vojenské akademii v Brně (1986–1989). To mu otevřelo cestu k vyšším velitelským postům a rozvoji kariéry profesionálního vojáka.

Podílel jsem se na budování Vojenské policie 

Před sametovou revolucí pamětník krátce pracoval jako důstojník ve štábu tankové divize ve Slaném. Po listopadu 1989 byla divize jako jedna z prvních zrušena a Josef Bečvář odešel do Prahy k nově vznikající Vojenské policii. Jako důstojník správy Vojenské policie ministerstva obrany se rozhodl využít příležitostí, které se mu nabízely. Začal studovat francouzštinu a v roce 1993 byl vybrán do kurzu francouzského vojenského četnictva v Paříži. Základní informační kurz mu ukázal, jak fungují armády v rámci NATO, byl to svět, který si do té doby nedokázal představit.

Po návratu do Prahy Josef Bečvář pracoval jedenáct let u Vojenské policie, přičemž mezi lety 1999–2003 jako náčelník. Zároveň byl povýšen do první generálské hodnosti. Podílel se na budování dopravního, kriminalistického nebo pořádkového oddělení Vojenské policie a předložil návrh zákona, v němž byly jasně stanoveny práva a povinnosti příslušníků Vojenské policie. Do jeho gesce patřily také první zahraniční mise Armády České republiky (AČR) na Balkáně, kde bylo úkolem Vojenské policie vyšetřování incidentů, dopravních nehod, ztrát zbraní nebo prevence rizik.

Do Francie se Josef Bečvář vrátil ještě v roce 1998, kdy v Paříži studoval válečnou akademii a později tam dvakrát (celkem šest let) působil jako vojenský přidělenec ministerstva obrany na velvyslanectví ČR. Mezitím získal první zkušenosti jako ředitel sekce rozvoje druhů sil na Generálním štábu Armády České republiky (GŠ AČR). 

Náčelníkem Generálního štábu

V roce 2014 byl ustanoven do funkce prvního zástupce náčelníka Generálního štábu Petra Pavla a o rok později po něm funkci převzal a vykonával ji až do roku 2018. Během té doby připravil Koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2025, kterou schválila vláda České republiky. Podstatné pro něho byly zejména tři body – modernizace techniky, posílení početních stavů a nový legislativní rámec pro aktivní zálohy. 

Zodpovídal mimo jiné také za nasazení vojáků v zahraničí (Afghánistán aj.). „Žádný generál si válku nevymýšlí. Nějaké nasazení vojáků, to mu nepřísluší. Na to jsou celé politické, diplomatické mechanismy a mechanismy aliancí a organizací,“ zdůrazňuje pamětník. Během jeho velení se AČR zásluhou práce celého týmu i důsledné přípravy vyhnula ztrátám na životech.

Za svoji práci Josef Bečvář obdržel řadu ocenění včetně medaile Armády České republiky a nejvyššího vojenského vyznamenání Záslužný kříž ministra obrany České republiky I. stupně nebo dvě francouzská státní vyznamenání (Řád Čestné legie a Národní řád za zásluhy). 

V roce 2018 pamětník ukončil aktivní službu. V současné době má více času na své zájmy. Rád cestuje a vrátil se ke své celoživotní lásce, k chovu koní. Mladým, kteří zvažují kariéru v armádě, vzkazuje: „Pracujte na sobě. Nic nepřijde zadarmo. Uchazeč musí být vzdělaný, znát jazyky, umět pracovat se všemi médii, která má k dispozici. Musí mít všeobecný přehled a zajímat se nejen o to, co se děje, ale i o to, co by se mohlo dít.“ Josef Bečvář je ženatý, má dceru a dvě vnoučata. V roce 2025 žil v Praze.