Marie Bártová, roz. Procházková

* 1922  

  • „No, osvobození jsem zažila ve Lnářích, to tehdá přišli Američani, tak jsme je šli přivítat. Já jsem se seznámila s jedním tím vojákem, já jsem uměla německy, on uměl trošku česky a trošku německy, tak jsme se domlouvali. To jsou nejkrásnější vzpomínky toho osvobození. Pak ovšem přišla těžká doba, když jsem byla překládána z místa na místo, například do Kladrub, kde se teprve obnovovala česká škola, co jsme tam byli – to bylo pohraničí. To byl protektorát. Tam se těžko začínalo.“

  • „Ano, a já jsem taky byla členka strany. Já, protože jsem byla poměrně výřečná, tak jsem bývala jako v těch akcích. Ale pak během doby jsem vystoupila ze strany. Už ale v roce... už ani nevím, ve kterém roce to bylo. Každá doba je svá, jiná, ale myslím si, že chyby se dělaly, dělají a budou dělat i v kterékoli jiné etapě. Já například si nevzpomínám, že bych byla za to období komunismu viděla někoho, kdo by ubližoval ostatním. A já sama jsem taky spíš třeba poradila někomu, kdo chtěl, když jsem byla členkou toho výboru. Ale myslím, že to v dějinách bylo, je a bude, že vždycky se najdou lidi dobrý a lidi zlí. Lidi, kteří chtějí pomáhat, a lidi, kteří úmyslně chtějí ubližovat. No, já jsem se ve školství setkala, poznala, většinou s hodnými lidmi. Nemůžu říct, že bych byla zažila něco tak dramatického, co si zasluhuje vzpomínku. Nevzpomínám si. Vystoupit až teď, v té době, kdy se objevovaly vzpomínky nebo se uveřejňovaly vzpomínky toho, co nespravedlivého se za vlády komunistické událo. Tak jsem si říkala, že nebudu dál v nich pokračovat, a vystoupila jsem.“

  • „Jinak v druhé světové válce, to jsme byli tady, tak to bylo nejhorší – ty nálety. Těch bylo asi jedenáct. To jsme utíkali do sklepa. Já jsem krátce předtím ještě byla zaměstnaná ve Lnářích. A taky jsem jednou šla po jednom tom náletu pěšky, když bylo rozbité i hlavní nádraží. Tak jsem šla pěšky ze Lnář až sem do Plzně. Nevím, jak jsem to zvládla, tu dobu. Bohudík, nikdo z nás nebyl ani raněn, ale zažili jsme hodně strachu.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Domov se zvláštním režimem Plzeň, 28.04.2014

    (audio)
    délka: 22:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždy se najdou lidé dobří i zlí

Marie Bártová, roz. Procházková
Marie Bártová, roz. Procházková
zdroj: Archiv - Pamět národa

Marie Bártová, rozená Procházková, se narodila 21. října 1922 v Nýrsku v západních Čechách. Rodina se často stěhovala, a tak absolvovala reálné gymnázium v Berouně. Posléze se stala učitelkou s aprobací dějepis, zeměpis a čeština. Za druhé světové války zažila v Plzni a okolí řadu náletů, ale vzpomíná hlavně na osvobození americkou armádou. Po válce byla překládána z jednoho učitelského místa na druhé, pomáhala například obnovovat českou školu v Kladrubech v bývalých Sudetech... Za svého učitelského působení v Chotěšově se seznámila se svým budoucím manželem, rovněž učitelem, v roce 1949 se vzali a poté se jim narodily děti, dvě dcery. Po válce také vstoupila do komunistické strany, kde pro svou výřečnost pracovala v různých výborech, ale po zveřejnění nespravedlností, které byly spáchány, nakonec ze strany vystoupila. Dnes žije v domově důchodců.