Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Pavel Báča (* 1968)

• narodil se 12. září 1968 v Teplicích

• od dětství měl vztah k hudbě a v pozdějších letech ho oslovil punk a nová vlna

• v roce 1987 spoluzaložil punkovou hudební skupinu Šanov 1

• byl pravidelně vyslýchán Státní bezpečností kvůli svému protirežimnímu vystupování

• pravidelně se účastnil nepovolených akcí v Československu a se skupinou Šanov 1 hrál na koncertech i v Polsku a východním Berlíně

• vojenskou službu trávil na Slovensku při stavbě jaderné elektrárny Mochovce

• v roce 1989 se podílel na šíření petice Několik vět a sametovou revoluci prožil na vojně

• po návratu do civilu hrál ve skupinách Dixies 45, The Hysterics a Remember the Heroes

• v době natáčení (2025) žil v Teplicích

Na přelomu 70. a 80. let se do Československa dostal nový hudební styl punk, který ovlivnil mladé lidi takřka po celém světě. Velmi oblíbeným se stal i v komunistickém Československu, kde jeho příznivci touto formou vyjadřovali nesouhlas s vládnoucím režimem a vymykali se tak standardům doby.

Severočeské Teplice měly silnou základnu těch, kteří si oblíbili punk a punk rock. Hudební skupina F.P.B. vedená manažerem Petrem Růžičkou byla první, která oslovila celou řadu mladých Tepličanů. Výrazné oblečení, úprava vlasů či náušnice v uších odlišovaly mladé pankáče od normalizační šedi a naopak přitahovaly pozornost nejen obyčejných obyvatel, ale i represivních složek.

Mladí pankáči se setkávali na společných akcích, koncertech a v restauračních zařízeních a probírali společná témata, kterými byla hudba, politika nebo negativní postoj k režimu. Starší pankáči své mladší kamarády úsměvně a s humorem označovali pojmem „Semínka“. Toto označení nejspíše vymyslel Ivo Dolanský, kytarista skupiny F.P.B. Název se v komunitě uchytil a mladí pankáči narození v druhé polovině šedesátých let a později byli tímto označením oslovováni. Patřil mezi ně i Pavel Báča. Mladý baskytarista a spoluzakladatel punkové formace Šanov 1, která se díky svým provokativním textům stala v tehdejším Československu mezi pankáči velmi oblíbenou.

K hudbě mě přivedl starší bratr

Pavel Báča se narodil 12. září 1968 jako mladší syn do rodiny stavebního inženýra Václava Báči a zaměstnankyně okresní hygienické stanice Boženy Báčové (roz. Kohoutové). Otec pracoval v podniku Báňské projekty, ale po srpnové okupaci roku 1968 přešel do okresní hygienické stanice za svou ženou.

Už od dětství se pamětník zajímal o hudbu, ke které ho přivedl o několik let starší bratr Václav. Představil mu tuzemskou i zahraniční muziku a skupiny jako Jasná páka, Abraxas, The Police či Pink Floyd, které mladšího bratra naprosto uchvátily. Sám pamětník byl dokonce na koncertu Pražského výběru v severočeských Teplicích, na který dodnes vzpomíná. Dokonce ještě na základní škole uspořádal diskotéku, kam návštěvníci museli přijít oblečení jako hudebníci Pražského výběru.

Hudbu si natolik zamiloval, že se rozhodl učit se hrát na kytaru. Začal docházet do lidové školy umění, ale výuka ho nebavila. Teorie a minimum hraní pamětníka natolik otrávily, že ze školy odešel a začal se učit na kytaru sám. V té době si velmi oblíbil tvrdší rockovou hudbu a naprosto ho uchvátil punk rock a punk. Na střední průmyslové škole svou hudební vášeň rozjel naplno. Ale právě zde se setkal s velkými problémy ze strany totalitního režimu a členů pedagogického sboru. 

Po uzavření známek učitel jedinou mou přepsal, abych nemohl k maturitě

Zpočátku neměl Pavel Báča ve škole větší problémy. Jak sám popisuje, tak pedagogický sbor byl složen z  učitelů, kteří měli lidský přístup a v některých případech se mladého studenta zastali. Na druhou stranu zde byli ale i pedagogové, kteří si tzv. zasedli na vybrané studenty a studium jim všemi způsoby znepříjemňovali.

Vzhled či jistý způsob vystupování přitáhl pozornost středoškolského učitele k osobě Pavla Báči, který s ním měl vleklé problémy. „Zasedl si na mě a zatápěl mi, jak se jen dalo. V tu dobu jsme už ve velkém v punku a přivezli jsme si z Budapešti punkové doplňky. Poslal nás domů se převléknout a napsal neomluvenou hodinu,“ vzpomíná pamětník.

V této době měl Pavel Báča kvůli punku a vystupování s kapelou problémy také se Státní bezpečností, která ho několikrát navštívila i ve škole. Během jedné z návštěv došlo k incidentu, kdy bylo studentovo chování projednáváno v ředitelně. „Ředitel ke mně přistoupil a vrazil mi před estébáky obrovskou facku. Ze školy mě nevyhodili, ale musel jsem podepsat papír, že mám zákaz navštěvovat jakákoliv restaurační zařízení. Ten papír jsem měl ještě donedávna schovaný,“ popisuje pamětník.

K největšímu konfliktu však došlo před maturitou. Během příprav na maturitní zkoušku si během volné hodiny strojírenské technologie připravoval otázky z českého jazyka. Dotyčný učitel si ho zavolal a přinutil ho donést ze sborovny třídnici s uzavřenou klasifikací. Zde měl pamětník finální známku dostatečnou s tím, že bude připuštěn k maturitě. K překvapení všech učitel tuto známku přeškrtnul na nedostatečnou a na mimořádné pedagogické radě si tento krok obhájil.

Pavel Báča byl srozuměný s tím, že střední školu nedokončí, a jakékoliv snahy o nápravu vzdal a začal si hledat práci. Po prázdninách, a snad z jistého tlaku své maminky, se na opravné zkoušky dostavil. Vylosoval si otázku, o které nic nevěděl. Snad svědomí, které se u dotyčného pedagoga projevilo, přivedlo mladého Pavla Báču do nepochopitelné situace. Učitel před něj položil sešity, ve kterých se nacházely odpovědi, a ze třídy odešel. Přísedící učitelka během zkoušky koukala z okna a pamětník proto využil situace a celou odpověď opsal.

„To jsem vůbec nepochopil a myslel jsem si, že to má na mě připravené. Že otevřu sešit, on přijde a nedá mi to za podvod, ale já o tom vůbec nic nevěděl. No nic, celé jsem to opsal, asi tři A4. On pak dorazil, všechny vyzkoušeli a já šel naposledy. Chválil mě, že se jedná o skvělý výkon a že se uvidíme u maturity. Maturita? Další fraška. Všechny předměty jsem měl v pohodě, ale věděl jsem, že u něj to bude problém. Řekl jsem tři slova a on si na otázky odpovídal společně s ředitelem. A já odmaturoval,“ popisuje svou zkoušku pamětník.

Punkovou skupinu jsme pojmenovali podle čtvrti v Teplicích

Punková kultura na Teplicku měla v celém Československu zvláštní postavení. Dalo by se říci, že severní Čechy byly jistou baštou punku, kdy zde vznikalo velké množství hudebních skupin, které hrály rychlou a energickou hudbu, která byla trnem v oku tehdejšímu režimu. Skupiny jako F.P.B. či Už jsme doma přivedly na svět několik hitů a bezpočet fanoušků. 

Sám Pavel Báča v tu dobu pilně trénoval na kytaru a objevil kouzlo basové kytary, na kterou se jako samouk začal učit. V polovině osmdesátých let se seznámil s Pavlem Kyselkou, který v tu dobu hrál na bicí. Domluvili se, že společně založí punkovou formaci. Seznámili se s kytaristou Karlem Kalouskem a druhým kytaristou a zpěvákem Petrem Čermákem, zvaným Biafrou. Ke konci roku 1986 začali cvičit a následující rok založili novou skupinu, které dali název Šanov 1. 

Popularita kapely stoupala raketovým tempem a Šanov 1 se stala jednou z nejoblíbenějších punkových kapel. Její popularitě pomohlo, že v době vzniku se právě rozpadla skupina F.P.B. a její manažer Petr Růžička měl nasmlouvané koncerty, které nechtěl nechat propadnout. Oslovil proto Šanov 1, který nabídku přijal a okamžitě začal koncertovat. 

Oblíbenost a silná fanouškovská základna skupiny byla založená nejen na hudebním stylu, ale také na provokativních a urážlivých textech tehdejšího komunistického režimu. Pavel Báča vzpomíná, jak mu při výslechu pouštěli videa z koncertů a příslušníci StB ho upozorňovali na závadné texty. To vše jen víc utvrzovalo skupinu v tom, že jejich hraní má v punkové subkultuře tehdejší doby smysl. 

Z koncertu jsme třeba utíkali a naskakovali do vlaku

Dle vyprávění vznikla skupina Šanov 1 již v roce 1986 a k prvnímu veřejnému vystoupení došlo následující rok. Jedním z prvních koncertů bylo vystoupení v Praze, kde si po boku skupiny Aku Aku společně vyzkoušeli první hraní před publikem. Na hudebním festivalu v Kdyni někdo z davu hodil po účinkujících lahev od piva, která trefila kytaristu. Došlo k velké rvačce mezi účastníky i fanoušky. K velikému překvapení na festivalu skupina Šanov 1 vyhrála druhé místo v žebříčku popularity.

Pavel Báča se se skupinou účastnil i koncertu na usedlosti manželů Chnápkových v Osvračíně. Ozbrojené složky již čekaly na účastníky a pouštěly je dál na koncert, ale zpět už ne. Členové skupiny tak utíkali přes pole pryč a naskakovali do vlaku, aby odjeli. Naopak koncert v Lysé nad Labem byl po odehrání několika písní přerušen a rozehnán. Pavel Báča byl například po festivalu Rock ‚n‘ roll Swindle zatčen a odvezen na výslech, kde se stal svědkem scény, kdy byli účastníci setkání během výslechu připoutáni k topení.

Během tzv. normalizace pamětník zažíval krušné chvíle nejen ze strany komunistické moci, ale i ze strany obyčejných občanů. „V novinách vyšel článek, že punk je vlastně fašismus. Estébáci se domluvili s kriminálníky a s Ci*ány. […] Šli jsme s Honzou Grulou kolem kina a najednou na nás vyskočili čtyři krimoši a tři Ci*áni a mlátili nás hlava nehlava, kopali nás do hlavy apod. Najednou zjistíš, že jim to někdo poradil a oni se už domlouvali v hospodě, kde nás najdou,“ vypráví Pavel Báča.

Skupina Šanov 1 samozřejmě prošla i jistým personálním vývojem. Po čase skupinu opustil zpěvák Petr Čermák a jeho post obsadil Radovan Uhlíř (pozd. Šantrůček), který měl již zkušenosti ze skupiny F.P.B. Pavel Kyselka odešel na vojnu a za bicí se nově posadil po delším přemlouvání i Julius Horváth, legendární teplický bubeník, který díky svému talentu hrál ve většině teplických punkových skupin. Šanov 1 tak tvořil nejlegendárnější sestavu, a to Báča, Kalousek, Uhlíř a Horváth.

Hráli jsme i v Polsku a ve východním Berlíně

Na konci osmdesátých let skupina Šanov 1 absolutně ovládla tuzemskou punkovou scénu a využila nabídky předvést se v sousedních státech východního bloku. Díky manažerským schopnostem Petra Růžičky skupina odjela do východního Berlína, kde proběhl koncert dokonce v kostele. „To bylo jedinkrát v životě, kdy jsem hrál před oltářem a kněz měl křiváka,“ zdůrazňuje pamětník.

Zajímavé příležitosti na hudební scéně nabízelo například Polsko. Pavel Báča vzpomíná, jak se se svým kamarádem Leonem Khailem rozhodl odjet do Gdyně na anarchistický festival. Cestu do Polska však povolenou neměli a museli se vyvarovat razítka do pasu. Díky lámané polštině, kterou pamětník díky svým předkům ovládal, se jim to podařilo. Díky náhodě a štěstí se jim na akci podařilo dostat a pro dva mladé teplické pankáče se jednalo o celoživotní zážitek. 

Šanov 1 například v Polsku odehrál koncert ve Zhořelci. Dodnes si Pavel Báča vzpomíná na výkřik z davu fanoušků, kdy uslyšel heslo: „Gustáv Husák Oi!“ Polsko bylo pro hudební fanoušky magnetem i pro slavný a velký hudební festival v Jarocinu. Zde se právě Pavel Báča na konci roku 1988 rozhodl, že skupinu opustí. Na podzim přijal nabídku hrát ve skupině Divize T, se kterou natočil i krátké demo. Jeho krátké působení však přerušil nástup na vojnu.

Vojna u cestovně-stavební roty na Slovensku

V lednu 1989 nastoupil Pavel Báča na vojnu do slovenské Senice nad Myjavou, kde byl přidělen ke stavební rotě, která byla určená hlavně pro práci. Vojáci této jednotky od komunistického režimu nedostali důvěru držet zbraně a cvičili proto bez nich. K poměrně úsměvné situaci došlo během přijímače, kdy vojáci museli projít střelbou před oficiální přísahou. Místo toho cvičili s lopatkami a nakonec bylo na přísahu doporučeno jen několik jedinců.

Pavel Báča se snažil dostat na klidnou službu, což se mu v rámci možností podařilo. Zpočátku dělal nástěnkáře, ale kvůli poruše barvocitu ho přeřadili do vojenské kuchyně. Zde se setkal poprvé se šikanou starších vojáků. „Bál jsem se o život, tak jsem k nim musel přijít. Tam sedělo osm blbů svlečených do půlky těla, opilých z nějaké kořalky, a já čekal, co bude. Slovní útoky jsem neřešil, ale musel jsem vytírat a už to začalo, pošťuchování a tak. […] Jeden z nich se mě zeptal, jestli umím psát a jestli mu napíšu dopis. Nedokázal to ani nadiktovat, a tak mi popsal, co tam mám psát. Přečetl jsem mu to a on se normálně rozbrečel. Od té doby jsem jim psal dopisy a měl jsem klid, nikdo si na mě už nedovolil,“ vzpomíná pamětník. 

Po určité době byl převelen na pozici navigátora jeřábů při stavbě jaderné elektrárny Mochovce. Zde prožil druhou polovinu roku 1989 a dostal se dokonce k petici Několik vět, kterou v kasárnách rozšiřoval a sbíral pod ni podpisy. V této době podstoupil i výslech vojenskou kontrarozvědkou v Trenčíně.  Po několika hodinách v domnění, že si ho pozvali v souvislosti s peticí, se zjistilo, že došlo k záměně jmen, a na výslech si předvolali správného vojína Baču. 

Sametovou revoluci prožil pamětník ještě na vojně. V listopadu 1989 vyvěsil na jeřáb československou vlajku na podporu politických změn v zemi. Po návratu do civilu se vrátil zpět k hudbě. Začal pracovat v nově založeném hudebním klubu Knak a nadále se věnoval hraní v kapelách. 

Se svým kamarádem Pavlem Kyselkou založili skupinu Dixie 45. Po čase dal dohromady původní sestavu Šanova 1 (Báča, Kyselka, Kalousek, Čermák) a nově začali hrát, do jisté míry pod vlivem grungeové kapely Nirvána. Aktivnímu hraní se Pavel Báča věnoval přibližně do roku 2023, kdy hrál se skupinou The Hysterics a Remember the Heroes.