rabín Karol Sidon

* 1942

  • „Moje ségra tam [na židovskou obec] chodila, Olina měla nějakého známého, takže já jsem tam začal chodit. Začal jsem se učit hebrejsky a trvalo to deset let, než jsem se cítil být připraven, abych se pokládal za zbožného taky. Protože nezapomínejte, že jsem byl dítě své doby. Když jsem přišel domů, a říkal jsem, že chci konvertovat, tak táta říkal: ´Karlíku, neblbni, všichni jdou od toho.´ Vlastně jeho celá moudrost spočívala v tom, že říkal: ´Vždyť je Bůh jeden, ne?´“

  • „[Zadržený] jsem nikdy nebyl dlouho, nanejvýš dvakrát 24 hodiny, ale bylo to hrozně často. Otravovali mě dost intenzivně a řekl bych, že možná i víc, než všechny ostatní s výjimkou těch, kteří seděli delší dobu, jako Vašek Havel. Proto jsem zvažoval emigraci docela vážně, protože jsem si říkal, že to nemůže dlouho trvat a zašijou mě z nějakého důvodu taky, anebo budu muset volit cestu, že se stane zázrak se mnou samotným a já přestanu se s lidmi stýkat. Což jsem si nedokázal představit. Takže jsem volil cestu emigrace.“

  • „Když přijely ty tanky, tak najednou jsem si uvědomil – já jsem v tu dobu už pracoval v Literárkách – najednou jsem si uvědomil, že ty dějiny nejdou tak, jak bychom si přáli. Jak mnoho těch mých komunistických, nebo už skoro ne komunistických, kamarádů starších, z těch Literárek, vlastně věří, že ten svět se vyvíjí pořád k něčemu lepšímu. Já jsem to taky už někde říkal a napsal, najednou mi v hlavě zazněl Jeremiášův Pláč v češtině: ´Pusto je v městě…´ a tak dál. Prostě bylo to takové prozření, které dalo zapravdu nějakému mému tušení zřejmě, že to pěkné, co v životě je, může během jednoho okamžiku zmizet.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 18.03.2016

    (audio)
    délka: 01:57:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Praha, 02.05.2016

    (audio)
    délka: 02:08:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 3

    Praha 1, 21.11.2018

    (audio)
    délka: 01:02:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když nebudete psát pro nás, nebudete psát vůbec

Karol Sidon
Karol Sidon
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Karol Sidon se narodil 9. srpna 1942 v Praze. Jeho otec Alexander Sidon pocházel ze slovenské židovské rodiny, maminka byla česká křesťanka. V roce 1944 byl jeho otec zatčen gestapem a na podzim téhož roku popraven v terezínské Malé pevnosti. Několik měsíců před koncem války se matka s Karolem skrývali z obav před deportací. Matka se znovu provdala v roce 1948, také její druhý manžel pocházel ze židovské rodiny a za války prošel několika tábory. Karol Sidon v roce 1960 složil maturitní zkoušku a v roce 1964 ukončil studium scénáristiky a dramaturgie na pražské Fakultě múzických umění. Pracoval v Československém rozhlase, Krátkém filmu a jako redaktor Literárních listů. Od konce 60. let vydával romány (Sen o mém otci, Sen o mně, Boží osten), psal divadelní hry (Latríny, Shapira) a spolupracoval s režisérem Jurajem Jakubiskem na několika filmech. Od roku 1970 veřejně publikovat nemohl a pracoval v manuálních profesích. Po podpisu prohlášení Charty 77 byl sledován Státní bezpečností a několikrát zadržen. V roce 1978 konvertoval k judaismu. V roce 1983 se pod nátlakem StB rozhodl k emigraci do Německa. Vystudoval judaistiku v Heidelbergu, ve studiu pak pokračoval od roku 1990 v Izraeli. Od roku 1992 vykonával funkci pražského a vrchního zemského rabína, vrchním zemským rabínem je dodnes. Od roku 2014 publikuje beletrii pod pseudonymem Chajim Cigan. Karol Sidon je otcem čtyř dětí, je rozvedený a žije v Praze.