nadrotmistr v. v. Josef Babák

* 1925  †︎ 2015

  • „Abych nelhal, myslím, že tenkrát se tam objevil plukovník Svoboda a na našeho velitele: ,Rebčín, kde máš rotu?‘ Tak říkal: ,Chlapci, na můj povel, kdyby bylo zle, střílet do vlastních.‘ My jsme je zastavili. Tak se to povedlo a útok se odrazil. Na frontě byl jeden problém – jak jsme začali – že Němci byli pořád výše než my. Protože do těch Karpat se šlo, a oni byli pořád ve výšce, takže nás viděli jako na dlani. My jsme se museli podle toho chovat a maskovat, aby nás neviděli tak dobře, aby nás každá netrefila.“

  • „Prostě roztříštěné, tak to vypadalo všelijak. Když jsme šli lesem do terénu, tak si pamatuji, že nás šlo několik, taková skupinka, družstvo, Němci byli v bunkru a přede mnou zrovna jednoho kamaráda taky sundali. Oni už potom, já nevím, jestli ze zoufalství, řvali třeba: ,Rus, hurá, hurá.‘ A podobně.“

  • „Jenomže to taky, protože tam byli už přeci jenom dospělejší. To nám bylo patnáct nebo šestnáct. Potom to už zavřeli a vyváželi do Německa na práci. Já jsem při té smůle, i když to není štěstí, ale měl jsem štěstí, že jsem omarodil a odvezli mě do nemocnice. Takže školu zavřeli, vyváželi na práci, a já jsem se tomu vyhnul, že jsem byl v nemocnici.“

  • „Já si pamatuji, že tenkrát – spontánně – půjdeme všichni bojovat za Československo. Tak nás pozvali do Varkovič, to bylo takové spádové městečko, kde byla přijímací komise, a prohlédli [nás] doktoři. Musím říct, že prohlídky byly jako: ,Zdravý, zdravý,‘ protože potřebovali každého. Ale nevadí. Otec nastoupil asi o tři dny dříve do armády a já tři dny potom. Pak už jsme prostě nastoupili.“

  • „Takže jsem měl mít v Hněvotíně statek. Pěkný malý stateček, i výminek tam u toho byl. Než jsme tam přišli, tak to zase dostal jiný. Taky z druhé Moldavy. Tak jsem byl v Nemilanech na takovém [statku]. Potom měl bratranec na osidlovačce v Žatci příbuzného a nějak se domluvili, jestli by tu něco nebylo: ,Přijeďte sem.‘ Tak jsme se sem vrátili, že půjdeme na Žatecko, protože se nám nechtělo na takových bouračkách [žít] – když jsme viděli, co všechno kluci dostali, a na nás zbylo tohle.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Postoloprty, 20.09.2012

    (audio)
    délka: 03:37:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rád jsem jezdil s koňmi

Josef Babák, 1945
Josef Babák, 1945
zdroj: archiv Josefa Babáka

Nadrotmistr v.v. Josef Babák se narodil 1.8.1925 v obci Moldava na Volyni v tehdejším Polsku. V Moldavě, ve Zdolbunově a v Mirohošti vychodil celkem sedm tříd obecné školy a následně docházel na ukrajinské gymnázium v Dubně. To již však bylo po okupaci Sovětským svazem (1939-1941), přišla nacistická okupace současné západní Ukrajiny a Josef Babák měl být nasazen na práci do Německa. Šťastnou náhodou se mu podařilo před nasazením zachránit, a tak mohl vyčkat až do opětovného příchodu Rudé armády do oblasti Volyně a dne 20.3. 1944 narukovat do tvořícího se 1. československého armádního sboru. Nastoupil do 1. brigády ke Smíšenému průzkumnému oddílu (SPO), kde byl zařazen k motocyklům. Po výcviku v Rovně a v Černovicích se účastnil bojů u Krosna, prožil Machnówku a Karpatsko-dukelskou operaci. V Barwinku byl zraněn střepinou do hrudi a léčen v polní nemocnici. Později sloužil i jako tankový desant. Po válce se usadil v Deštnici na Žatecku, zpočátku pracoval jako soukromý zemědělec a později vstoupil do Státního statku. V roce 1953 se přestěhoval do Postoloprt a pracoval dále na různých funkcích v JZD. Pamětník zemřel 27.4. 2015.