Eva Mádrová

* 1927  †︎ 2009

  • „To bylo tak, že já jsem vlastně vůbec nikoho neviděla vypovídat a byla jsem tam úplně poslední, zatímco ti ostatní tam mohli jeden po druhém slyšet mě. Myslím si, že jsem si tam nevedla špatně. Byla jsem jediná s Kesslerem, kteří jsme toho nelitovali. Prostě jsem tam i měla nějaké svoje názory, že si myslím, že vše bylo trochu jinak. Něco takového jsem tam říkala.“

  • „Jmenuji se Eva Mádrová. Narodila jsem se roku 1927. Moji rodiče: Ing. architekt Miloslav Kopřiva byl zaměstnaný na Vysoké škole technické. Moje maminka byla v domácnosti, jak to tehdy bylo. Byla člověk dost inteligentní, znala několik řečí a podobně.“

  • „Víra určitě sehrála velkou roli při mém věznění. Už jsem vám říkala to první: ‚Kdo Boha miluje, tomu vše slouží k dobrému.‘ Také jsem tam měla takový zážitek, ono se to dá těžko říct. Měla jsem dojem, že při prvních Vánocích je tam Ježíš přítomen jako světlo. To jsem bezpečně cítila, že je tam se mnou – jestli to mohu takto vyjádřit. Ty druhé Vánoce – to už jsem byla v Želiezovcích – měla jsem tam takový proslov ke všem. Snažila jsem se, aby nemysleli tolik na ten domov, ale více na to, co prožíváme teď, ale nikoliv v tom negativním slova smyslu, ale i v tom pozitivním.“

  • „Mně to bylo okamžitě jasné, že je to zkáza našeho národa, to jsem opravdu cítila a věděla. My jsme na fakultě měli takovou pětici kamarádů a ono to s námi dopadlo nakonec tak, že jediný Jiří Jirásek šel normálně do zaměstnání. Ale jinak už v tom prvním roce byl zavřený Josef Medek. Potom byla už ta moje skupina: to byl Mirek Káňa a já – Mirek byl můj spolužák. Potom byla Dada Táborská vyloučena z fakulty a Renata se dostala asi po roce za mnou (do vězení). Takže z nás pěti jsme opravdu byli všichni nějak pronásledováni. Já myslím, že to už samo o sobě něco říká, že asi jsme k té KSČ měli dost daleko.“

  • „Byla jsem vychovaná ideály Masaryka a trvala jsem na nich a prožívala jsem je. Tenkrát jsem vyhledala mého známého nebo jsem již věděla, že podnikají nějakou ilegální činnost – řekla jsem mu, že napíši rozbor knihy Dokumenty o protinárodní a protilidové politice T. G. Masaryka. Tak to jsem rozebrala asi na čtrnácti stranách a dala jsem to Mirkovi Káňovi, aby to odeslal. A ten si dělal na půdě archiv všech odeslaných článků, takže to brzy prasklo. Vlastně to začalo tím, že jeho manželka – on už byl také tenkrát ženatý – mi volala, že Mirek byl zatčen a také Zdeněk Kessler a že ví, že o jejich činnosti něco vím, tak ať jsem opatrná. K tomu musím také říct, že Mirek Káňa mi také nechal asi třikrát přenést nějaké ty materiály, takže to jsem měla ještě navíc.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 01.10.2009

    (audio)
    délka: 02:23:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Těm, kteří Boha milují, všechno slouží k dobrému

Vězeňská fotografie E. Mádrové
Vězeňská fotografie E. Mádrové
zdroj: NA

PhDr. Eva Mádrová se narodila 9. července 1927 v Brně. Otec Miloslav Kopřiva byl profesorem na Vysoké škole technické v Brně. Matka Anna, rozená Leherová, byla v domácnosti. V 30. letech získal otec místo městského architekta v Košicích a Eva tam v roce 1938 dokončila obecnou školu. Když se situace na Slovensku přiostřila, matka s dcerou se vrátily do Brna, kde Eva vystudovala reálné gymnázium. Následovalo studium filozofie a historie na filozofické fakultě. Vstoupila do Akademického klubu Tábor - AKT, studentské platformy vyrůstající v myšlenkovém ovzduší Církve československé (husitské) - CČS(H). Tam poznala i svého manžela, faráře CČS Adolfa Mádra. Nastoupila jako učitelka na střední školu ve Vranovicích a od září 1951 byla přeložena na střední školu při Ústavu pro tělesně vadné v Brně. Eva Mádrová se již od vysokoškolských studií pohybovala v okruhu přátel, kteří měli vyhraněné postoje ke komunistickému režimu. Vedle spolužáka Miroslava Káni mezi ně patřil i JUDr. Zdeněk Kessler, který se svými kolegy z neformálního poválečného politického klubu začal ilegálně shromažďovat a archivovat zprávy politického a hospodářského charakteru o situaci v ČSR, které se snažili posílat do zahraničí. Eva působila jako spojka, sepsala též stať na obhajobu myšlenek T. G. Masaryka. Skupina (někdy nazývaná POP) rovněž vydávala ilegální časopis Plamen. Její činnost však byla od počátku monitorována a infiltrována StB. Dne 26. listopadu 1953 si pro Evu Mádrovou přišla StB. Uvěznili ji v Praze-Ruzyni, poté do staré brněnské věznice na Cejlu, kde čekala na soud. Hlavní líčení krajského soudu se skupinou Zdeněk Kessler a spol. se konalo 19. března 1954 v Brně. Eva Mádrová byla pro trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzena ke čtyřletému těžkému žaláři, ztrátě čestných občanských práv na dobu pěti let, propadnutí poloviny jmění a peněžitému trestu ve výši 1000 Kč. Přišly tvrdé roky v komunistických věznicích a lágrech v Pardubicích a slovenských Želiezovcích. Podmínečného propuštění se Eva Mádrová dočkala 16. srpna 1956. Návrat domů však nebyl totožný s návratem do svobody. Paní Mádrová jen těžko sháněla zaměstnání. Situace se na čas vyřešila narozením synů. Poté se jí podařilo sehnat alespoň místo ve skladu u Montovaných staveb. Později přešla ke Službám města Brna, kde působila až do roku 1973. Během uvolnění v druhé polovině 60. let Eva Mádrová absolvovala studia psychologie a od roku 1973 až do svých 73 let pracovala v pedagogicko-psychologické poradně. Počátkem 90. let založila s MUDr. Luďkem Skálou a skupinou dalších příslušníků CČS(H) nejprve nadaci, později občanské sdružení Betanie - křesťanská pomoc, které podává pomocnou ruku potřebným, zejména seniorům. Dnes toto sdružení krom jiného provozuje i Villu Martha, domov se zvláštním režimem v Hrušovanech u Brna. Její odchod k Pánu 29. listopadu 2009 byl předznamenán právě slavnostním otevřením Villy Martha.