Věra Uhrovičová

* 1922

  • „Byli jsme tam rok a došel osmatřicátý rok a museli jsme se... tatínek byl na hranicích a maminka si nevěděla rady, co má dělat. Financi, ti se všichni hleděli odstěhovat z Břeclavi, protože to bylo nebezpečné. Tak ona potom jela sem do Mikulčic. No, sháněla nějakého formana, aby nás odvezl sem, protože nevěděla, kam bychom se stěhovali. Prostě tady potom našla byt, a tak jsme tady zůstali.“ – „Takže vy jste patřili k těm, kteří z Břeclavi před Němci utíkali...“ – „Ano, to si pamatuju teda.“

  • „To už jsem byla v jiném stavu. Pan řídící došel a říkal, že: ‚Udělejte si svoji potřebu ráno, nevíme, jak to dopadne, oni se můžou vrátit [vojáci] a připravte se na to, že budete muset být zavření.‘ Tak jsme tam ještě šli, ale já už jsem cítila, že už snad budu rodit. Tenkrát jsme nechodili ještě do porodnice, měli jsme tady takovou starou babičku ještě, tak jsme ju potom volali a ona říkala: ‚No, ještě to nebude‘, tak já jsem teda ještě šla do toho sklepa spat. No ale byly čtyři hodiny ráno a já už jsem cítila, že to asi dojde. Tak jsme se vrátili sem jako do baráku, no a včil tá babička, tá porodní babička, říkala: ‚Dyby něco, tak já budu tam...‘ Ona tady měla jednu rodičku, ‚takže já budu u ní‘. Tak manžel hned teda jel tam, a ona tam ale nebyla. Tak včil běhal po dědině a sháňal a ona potom... ona se prostě taky utekla skovat někde do sklepa, takže jsme o ní nevěděli. Na mě už to prostě došlo, měli jsme tady takovú tetu a ona tak chodívala k těm porodům, a tak jako se v tom vyznala, tož sem došla. Já jsem měla lékařskú knížku nachystanú a prostě jsem jim radila, co majú dělat. No, potom panímáma došla a už to bylo naroděné.“

  • „Moji rodiče byli bez vyznání. Tatínek, když se vrátil z války, tak on vystoupil z církve. Tenkrát byl takový trend, že byli proti římské církvi. Proto taky vznikla Církev československá, a to bylo jako myšlené, že jdeme sami, pryč od Říma. Tady právě v Hodoníně jako byla ta církev, tam byl aj ten kostel a sem jezdíval farář.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mikulčice, 14.09.2018

    (audio)
    délka: 01:32:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

My jsme to celkem v klidu prožívali

1944 - Věra profilové foto
1944 - Věra profilové foto
zdroj: archiv pamětnice

Věra Uhrovičová se narodila 9. října 1922 v Lanžhotě do rodiny Jaroslava Kotáska, který pracoval na hranicích u Finanční stráže. Po absolvování obecné a měšťanské školy nastoupila na rodinnou školu. V roce 1937 dostal její otec práci u Pohraniční stráže a rodina se stěhovala do Břeclavi. Odtud rodina utekla do Mikulčic hned po vyhlášení mobilizace. V roce 1941 odešla pamětnice do Prahy, kde se starala v jedné rodině o dva malé chlapce a vyhnula se tak nasazení na práce do Německa. V roce 1944 se provdala za Matouše Uhroviče a stala se členkou Církve československé husitské. V dubnu 1945 porodila prvního syna při přechodu fronty na konci druhé světové války. Vychovala celkem čtyři děti a pracovala v rostlinné výrobě v JZD v Mikulčicích. V roce 1969 utekl do zahraničí jeden ze synů a dostal se do Spojených států amerických, kde bydlí dodnes.