Ing. Arch. Petr Popov

* 1940

  • „Ten návrat tenkrát do Prahy, to bylo nočním vlakem, a když jsme přejeli přes České Velenice, tam byla ta zadrátovaná hranice, tak přišla taková tlustá pohraničnice a hned se ptala, odkud jedu, kde jsem byl a proč jsem tam byl a jaké mám peníze, jestli mám české peníze. Tak jsem jí řekl, že ano, že mám české peníze, tak chtěla hned úřadovat. Tak já říkám, ale počkejte, ty peníze mám naprosto legálně, to jsem ještě, když jsem dojížděl z Bulharska, tak jsem je dostal z bulharské banky. Tak se uklidnila, no a v Praze jsme se setkali s bratrem, takže jsem se ocitl v Praze na strahovské koleji a tam ještě dozníval ten život po tom šedesátém osmém roce. Takový ten volný, neomezovaný, nebyla tam žádná omezení, a potkal jsem tam a seznámil jsem se s některými velmi příjemnými lidmi.“

  • „To byl názor těch lidí, s kterými jsem se tenkrát setkával, s tou společností, co byli vyhození z práce, kteří se nějakým způsobem angažovali. A to bylo moje vidění tohoto světa tehdy, zdejšího.“ – „Že jste to viděl stejně jako ti lidé tady.“ – „Naprosto stejně, já ne, že to se vytvořilo u mě ten pohled na tu společnost tím, že jsem přišel sem a dostal se mezi ty lidi. Ne, já už jsem přijel s tím, že jsem to měl v hlavě, že jsem to diskutoval s bratrem, který se tady zúčastnil těch demonstrací, ‚Chceme světlo‘ a tak dále, na strahovských kolejích, takže já tu svoji představu jsem měl, jenom mi byla potvrzena, že jsem se dostal právě do té společnosti, která vidí ten svět jako já.“

  • „I ti lidé, kteří – až na malé výjimky – byli v té straně, tomu nevěřili. A já vám řeknu jeden případ, co se mi stal. Někdy jsem i tlumočil v té česko-bulharské relaci a byla v Pardubicích – nevím, v kterém roce to bylo – přehlídka technických filmů. A tam někdo, kdo překládal z bulharštiny, v té delegaci zkolaboval. No a nevím, jak mě našli, doporučili, tak jsem tlumočil. A když to končilo, tak bylo takové závěrečné posezení, co se mi líbilo, v technickém muzeu. A bylo tam pohoštění. A protože jsem jim asi vytrhl s tím tlumočením trn z paty, tak tam ty sekretářky mě obskakovaly, chlebíčky mi nosily, takže když člověk tlumočí, to bylo na úrovni náměstků ministrů, tak nemá mít v ruce chlebíček, když mu to někdo strká… Ale ten rozhovor mezi těmi náměstky byl velice zajímavý, protože náměstek tenkrát, to byl jeden Čech a druhý Slovák, takže náměstek byl Slovák a pochopitelně z východního Slovenska, takže brzy už toho alkoholu měl v hlavě, a teď najednou udělal na toho svého bulharského kolegu takové skleněné oči a najednou řekl: ‚Kurva, kurva! Socialismus, ale bez peněz to nejde!‘ No, takže ten bulharský náměstek zase z toho rozuměl jenom těm prvním dvěma slovům. A hned byl zvědavý, co tady soudruh jako říká. A já jsem se potil, protože nevíte, co máte říct a co z toho může být dál. Takže tenkrát mě napadla taková myšlenka, že jsem mu řekl, že tady soudruh jako říká, že socialismus je dobrá věc, ale musí být také materiální stimul. Tak jsem tenkrát přeložil tu větu. Takže oni tomu tenkrát ti lidé také nevěřili a šli většinou po penězích.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.08.2018

    (audio)
    délka: 01:49:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 09.10.2018

    (audio)
    délka: 01:23:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Nejsme tu sami: příběhy našich menšin
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Bulharsku byl komunismus brutálnější, v Československu zase rafinovanější

Petr Popov
Petr Popov
zdroj: sbírka Post Bellum

Petr Popov se narodil 21. prosince 1940 v Brně jako první dítě zaměstnankyně pojišťovny a studenta stavebního inženýrství původem z Bulharska. Po roce 1945 se jeho otec podílel na rekonstrukci silnic a obnově válkou zničených mostů, na sklonku roku 1948 byl zatčen a jakožto technický odborník a „pravicový živel“ byl deportován do Bulharska, kam ho následovala i jeho rodina. Pamětník absolvoval gymnázium v Plevně a poté studoval stavební inženýrství na univerzitě v Sofii. Pracoval jako projektant betonových konstrukcí na stavbách po celém Bulharsku, v roce 1970 se po krátkém pobytu v Rakousku vrátil do Československa, kde působil ve státním podniku Kovoprojekta a v Úřadu pro vynálezy a objevy. Stýkal se s intelektuály postiženými normalizačními prověrkami a po roce 1989 se angažoval v komunální politice.