Mgr. Ladislav Lašek

„Šíráníčka začala tím, že jsem jako třídní dostal novou třídu, a tak jsem se chtěl o nich něco dozvědět – o tom, co dělají ve volném čase. Tak jsem zjistil: ty dělají folklórní tancování a zpívání, ten hraje divadlo, tenhle je modelář, ten hraje na takovýhle nástroj, tenhle na onen. A tak vznikl nápad, co kdybyste se představili, abyste ukázali, co umíte. A tak si můžete sami vymyslet něco, co byste rádi předvedli. A tak vzniklo první šíráníčko, které jsme udělali na schodech. A tak se představili navzájem a bylo to zajímavé. Byl tam šerm v tom patřičném ustrojení, nejrůznější hudební nástroje – dudy se tam objevily. Takže se žáci navzájem poznali.“

„Vyučování bylo často přerušováno kvůli náletu. Nakonec bylo několik obrovských náletů na Plzeň, z nichž jeden jsem opravdu zažil. Hvízdalo to kolem. Byl to nálet na nádraží a řada domů to odnesla. Takzvaná [čtvrť] Cikánka, kde byla najednou spousta lidí bez domova. Já jsem bydlel u strýčka [a tety], kteří se mě ujali během studií. A [ve sklepě] jsme slyšeli ty bomby, jak hvízdají. Byl to hrozný zážitek.“

„Dalo se dohromady pár lidí: vynikající hudebník, komerční inženýr... A začali jsme hrát maňáskové divadlo. A to byl takový náš útěk od toho běžného života, že jsme v době volna, kterého moc nebylo, skládali hry a hráli maňáskové divadlo. Maňásky nám ušili ve vojenské dílně. Chodili jsme hrát do mateřské školy – hráli jsme pro děti důstojníků. No, a hráli jsme i hry s vojenským námětem, takže jsme se zúčastnili i vojenské soutěže.“