Lubomír Otisk

* 1926

  • „Pamatuji si jednu příhodu. Ta elektrárna se stavěla hned u prádla uhlí. Vagony, které tam pro to uhlí jezdily, musely být vyčištěné. Jednou, bylo to po bramborové sklizni, zřejmě nebyly dobře vyčištěné. Když naši dělníci ty vagony vymetali, vymetli i pár brambor. Ruští vojáci se v tu chvíli vykašlali na všechny strážné a vrhli se na ty brambory. A oni je bili těmi pažbami až do krve. Asi deset jich odnesli. Možná i zabité.“

  • „Polovina kolonie Mexiko šla pryč, a ne že by na to měli měsíc čas. Dostali lístek, takzvanou propustku bez powrotu [návratu], a do 24 hodin se museli vystěhovat. Moje kmotra, Anastázie Widerová, dostala ten lístek 23. prosince. Už měli s mužem nazdobený vánoční stromek. S několika kufříky táhli do Radvanic. Bylo to děsné. Chodili jsme po těch prázdných bytech, z jednoho jsem ukradl sokolskou šálu. Měl jsem ji dlouho schovanou. Bylo to trauma. Už jsem viděl, že dětství je v háji a že to začíná být vážné.“

  • „Bylo to ve škole, byli jsme zváni po skupinách a každého pak brali zvlášť. Pamatuji si, že ten, kdo to tam vedl, na mě zařval německy, jaké jsem národnosti. Otec mě předem naučil, že mám odpovědět: Čech. A jinak si pamatuji, že mě prohlíželi jako u odvodu. Musel jsem se svléknout do trenek, dívali se mi do očí, na vlasy, ptali se, kolik umím německy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 23.05.2018

    (audio)
    délka: 03:31:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Polskou okupací mi skončily krásné časy

Lubomír Otisk / květen 2018
Lubomír Otisk / květen 2018
zdroj: ED

Lubomír Otisk se narodil 12. února 1926 ve staré hornické kolonii Mexiko v Doubravě na Karvinsku. Až do jedenácti let, kdy mu zemřela matka, měl šťastné a bezstarostné dětství. V letech 1938 až 1939 zažil polskou okupaci východního Těšínska a vyhnání Čechů z Doubravy. Jeho zachránilo před vyhoštěním to, že otec byl jako jediný střelmistr tamního dolu nepostradatelný. Musel ale odejít z popolštěného gymnázia. V březnu 1939 vystřídala polskou okupaci okupace nacistického Německa a Doubrava se stala součástí německé říše. Aby nemusel chodit do německé školy, dojížděl do měšťanky do Radvanic u Ostravy. Z obav před nuceným nasazením v Německu nastoupil jako patnáctiletý u říšské firmy Trampler, která stavěla v Karviné elektrárnu Barbora. Byl svědkem krutého zacházení s polskými Židy a válečnými zajatci, kteří tam museli vykonávat otrockou práci. Po osvobození pracoval v dolech, nejprve jako úředník, potom jako dělník a nakonec jako pracovník propagace Dolu Doubrava. K jeho celoživotním koníčkům patřil tenis, malování a pěstování kaktusů.