cs_CZ de_DE en_GB es_CU fr_FR hr_HR hu_HU hy_AM ka_GE pl_PL ro_RO ru_RU sk_SK uk_UA 

Jiří Laube (1923) - Životopis


Veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů. Pokud můžete doplnit materiály k tomuto pamětníkovi, prosím, kontaktujte nás.

„Vždy, když jsem udělal něco bez vyhlídky na odměnu, tak jsem nakonec dostal odměnu větší, než kdybych od začátku nějakou chtěl.“

Jiří Laube se narodil 19. ledna 1923 v obci Klapý pod Hazmburkem. Oba jeho rodiče, otec Robert Laube a matka Emilie, roz. Nedělková, se starali o dům, hospodářství a hospodářská zvířata. V červnu roku 1942 maturoval Jiří Laube na gymnáziu, a to mimo jiné i z jazyků - francouzštiny a němčiny. Studium jazyků bylo a je do dneška jeho velkým zájmem. V době války navštěvoval i kurz španělštiny. Hned po válce se oženil a dal se pracovně přeložit do Ústí nad Labem, kde pracoval na tehdejším pracovním úřadě, jako již v době války v Libochovicích. Protože byl organizován v Československé straně lidové, scházel se i v Ústí nad Labem s několika stejně smýšlejícími přáteli, což se mu stalo osudným. V únoru roku 1954 byl spolu s dalšími čtyřmi lidovci zatčen a umístěn v litoměřické věznici. Tam probíhaly ostré výslechy, a to až do začátku listopadu 1954, kdy proběhl soud. Tresty byly vysoké - Jiří Laube dostal trest doživotí, ostatní členové skupiny od 15 do 25 let vězení. Všichni se odvolali, ale odvolací soud původní rozsudek potvrdil. První čas věznění strávil Jiří Laube na Pankráci. Přidaly se různé zdravotní komplikace, operace křečových žil, žloutenka a zánět ledvinové pánvičky. Po skončení léčení byl umístěn na dole „Vojna" v Příbrami. V té době došlo ke zrušení doživotních trestů a v novém řízení mu byl vyměřen trest 25 let vězení. V roce 1958 znovu, tentokrát na 15 let. Manželka Marie byla odsouzena na 3 roky a následně vězněna 14 měsíců v Bratislavě za to, že schůzky manžela s lidovci nenahlásila, ačkoli o nich věděla. V roce 1960 byl Jiří Laube v souvislosti s amnestií z vězení propuštěn. Poté pracoval manuálně  - nejprve v papírnách ve Štětí, potom jako přidavač u zedníků v Roudnici nad Labem, kde se také rodina usadila. Vzhledem k tomu, že byl rehabilitován až v roce 1990, nemohl do té doby sehnat žádnou kvalifikovanou práci, kde by využil svou nevšední jazykovou výbavu. Do důchodu odešel v lednu 1983. Do současné doby jsou jeho koníčkem hlavně jazyky, zvláště esperanto. Zajímá se také o historii, filozofii a společenské vědy.

Komentáře (0)

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní badatelé. Do e-badatelny se můžete zaregistrovat zde.

VSTUP DO E-BADATELNY

Login:Heslo:

Registrace do e-badatelny

Ztracené heslo?


NASTAVIT JAKO HOMEPAGE  | RSS  | KONTAKTY  |  (c) 2000 - 2018 Post Bellum