Edna Beck

* 1926

  • „Byla jsem v Osvětimi asi deset dní, ale myslím, že to stačí. Mě poslali na práci do Freibergu, tam se vyráběly díly pro letadla. Měla jsem takovou mašinku. (Pracovala jste na nějakém stroji?) Ano. Náhodou ten, co na mě dohlížel a vysvětloval mi, byl ještě dobrý. Byla to těžká práce, velice těžká. Byly to dvě továrny, jedna se jmenovala Freya a druhá... to jméno jsem zapomněla.“

  • „Nedělala jsem nic, protože jsme čekali, že nás zachrání. Tak to bylo. Pak přišli Američané. Nebylo co dělat. Nevím, jak jsem přišla do Prostějova. Nepamatuji se, ale bylo to velmi těžké. Sedávali jsme u rádia a poslouchali, kdo ještě žije. ‚Snad ještě žije někdo z mé rodiny?‘ Bohužel, rodiče, to jsem věděla, ale další, stařečkové a babičky, strýcové, všichni pryč. (Ani z té kroměřížské větve se nezachránil nikdo?) Z Kroměříže jen babička. Nechtěla bych být na jejím místě.“

  • „Potom to bylo ohromné. Jak jsem řekla, strýc byl už v zemi (Palestině) a také jeho dcera. On mi nalezl muže z britské armády a ten si mohl vzít ženu. Ale tady v zemi (Palestině) už měl ženu, ale to nikdo nevěděl. Já jsem ho neznala, ale byl sňatek. Já jsem ho neznala, kvůli tomu jsme jeli do Plzně na úřad. Tak on přijel ještě s jedním mužem, s takovým lístkem: Hledáme paní tak a tak. Všichni to věděli. Ale bylo to ohromné, protože jsem přijela legálně. Potom jsme se museli rozvést, to bylo všechno jenom divadlo, ale i v Čechách to věděli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Haifa, Izrael, 23.03.2017

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Deset dní v Osvětimi stačilo

Edna Beck
Edna Beck
zdroj: Prostějovský deník, foto Pavel Moš

Edna Beck se narodila 16. června 1926 v Prostějově jako Hana Lampelová do židovské rodiny. Byla mladší ze dvou dcer, otec pracoval jako bankovní prokurista a matka zůstala v domácnosti. Oba rodiče sympatizovali se sionistickým hnutím, pamětnice se stala členkou hnutí Tchelet lavan. Rodina usilovala o vystěhování do Palestiny, před válkou se však podařilo odjet jen starší dceři. Pamětnici s rodiči 8. července 1942 deportovali do ghetta Terezín. Po dvou letech v Terezíně byli 4. října 1944 zařazeni do transportu do Osvětimi. Maminka zde zahynula, Edna Beck asi po deseti dnech odjela na práci do tábora Freiberg, kde pracovala v továrně na letecké součástky. Před koncem války ji deportovali do tábora Mauthausen, kde se dočkala osvobození. Po válce se vrátila do Prostějova, většina rodiny zahynula v koncentračních táborech. Strýc, který žil v Palestině, jí v roce 1945 domluvil fingovaný sňatek s britským vojákem, aby mohla vycestovat z Československa do Palestiny, kam přijela roku 1946. V roce 1949 se vdala a s manželem vychovala dvě děti. Pracovala jako sestra v zubní ordinaci, později jako servírka a po založení rodiny zůstala v domácnosti i ze zdravotních důvodů. Edna Beck je vdova, žije v Haifě v domově pro seniory.