Ing. František Wretzl

* 1919  †︎ 2013

  • „Říkal jsem skautům: ,Když je taková zima, dejte těm Germánům čaj.‘ Ten jeden esesák to dopil a ptal se, čí je to ešus. A tomu klukovi bylo asi patnáct let a byl později ve válce letcem. Výbornej kluk. A ten říkal: ,Můj.‘ A pak se na to tak zvrchu do toho ešusu podíval a řekl: ,Vždyť to není umytý.‘ - ,Tak si to umyj!‘ A teď jsem ztuhnul. Von si vod něj ten ešus vzal, díval se mu přímo do ksichtu a pohrdlivě vodhodil ten ešus do rybníka. A já jsem nevěděl, co ten Germán udělá. Mohl ho zmlátit nebo po něm střelit, co já vím. Ale byl tak překvapenej, že toho nebyl schopnej.“

  • „Tak mě vodtáhli vod zdi a za mě se postavili dva chlapi. Jeden měl gumiknipl, takovej klacek na bití. A ten druhej měl kus lana. Řekli mi, abych se předklonil, a začli mě mlátit, každej z jiný strany. Kolik těch ran bylo. to nevím, než jsem se začal akusticky projevovat. A pak jsem si řekl: ,No, neudělám vám žádnou velkou radost.‘ Tak jsem to tlumil, co se dalo. A potom mě svázali do kozelce. To znamená postavit se, předklonit, dát ruce za kolena a tam přišla pouta. Mě napadlo: ,No, to jste mi toho udělali.‘ Ale von to je zápřah. Chvíli to jde, ale za nějakou tu minutku se nohy vodkrvěj a překrví se mozek. Začneš se potit a ten pot kape z čela na zem. A on vždycky přišel a řekl (německy): ,To nic není, to musí bejt celý jezero.‘ A pak zase vodešel. Ale potom tě vopouští rovnováha, začal jsem se kejvat jako ve větru a říkám si, kam to dopadne. Buďto hlavou na to umyvadlo nebo na tu skříň. Von pak přišel, vodemk pouta a to teprve byla bolest. Když srdce vžene krev do těch nohou, to jsou miliardy jehel, který tě nabodnou. Tak to byla taková chuťovka.“

  • „A teď se tam betonovalo. A nás tam nahnali, ale neřekli nám, co máme dělat. Já tam zůstal, a jak někde vězeň stojí, tak je v nebezpečí. Tak jsem se ptal starejch mazáků: ,Kucí, co mám dělat?‘ - ,Nó... Někde si sežeň prkno a s tím prknem někam rychle běž! Tam se zastav, podívej se, jestli tě nikdo nevidí, vodpočiň si a běž zase někam jinam, jakože někdo strašně rychle potřebuje prkno.‘ Takhle jsem blbnul několik dní se strachem, aby na mě nikdo nešáh.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, Školská. U pamětníka doma, 16.12.2011

    (audio)
    délka: 03:28:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život je hra a skauting té hře dává pravidla

Wretzl orez.jpg (historic)
Ing. František Wretzl
zdroj: dobové:archiv pamětníka, současné: Jan Havelka

František Wretzl, skauty zvaný Baron, se narodil na úsvitu první republiky, v roce 1919. Ve 30. letech vstoupil do katolického skautského sboru Legio Angelica Patera Metoda Klementa. Na podzim 1938 v Praze aktivně pomáhal českým uprchlíkům ze Sudet. Za války se zapojil do odboje v rámci Revolučních oddílů Junáka, za což byl zatčen gestapem a měsíc vyšetřován v neblaze proslulé „pečkárně“. Od srpna 1944 do dubna 1945 byl vězněn v Terezíně, posléze ve Flossenbürgu a Lengenfeldu. Utekl z pochodu smrti a zúčastnil se Pražského povstání. Jeho povoláním byl zahraniční obchod a obalové techniky. Po roce 1989 se stal členem čestného Svojsíkova oddílu. František Wretzl zemřel 18. listopadu 2013 ve věku 94 let.