Emilie Nesvadbová

* 1935

  • „Paní Pospíšilová tam potom přišla a poznala, kde leží babička, protože si pamatovala, co měla za oblečení. Takto poznávali i ostatní. Zjišťovali to pomocí klacků nebo hůlek. Tak poznali ty svoje. Někdo podle prstýnku, někdo podle přívěsku. Vím, že kdo tam přišel do týdne, tak takhle hledal své příbuzné.“

  • „Chlapi, jak hnali krávy z vypáleného Českého Malína a tím se zachránili, tak oni se stavili u nás v Ostrožci, který je kousek od Českého Malína. Pamatuji si, že jsme zrovna prali. Přišli celí vyděšení, co se stalo. Muselo to být odpoledne, protože ještě ten den jsme se tam šli podívat. Pamatuji si to a je to škaredý. Dnes bych to asi nedala. Tatínek pobíhal po příbuzných a teď ty botičky tam a ty nohy... Mám z toho takové minutky, když jsme přišli.“

  • „Přišli tam Němci a Jeroným nemohl na nohy. Byl hodně nemocný a měl hůlku. Všechny vyhnali ven, ale on zůstal v posteli, že nemůže na nohy. Přišel jeden Němec, odkryl ho a děda mu říká, že nemůže slézt. Ten Němec mu prý pomohl a řekl mu, ať jde do obilí, a děda se tak zachránil. Poslal ho jinam než ostatní.“

  • „Dostala jsem zápal mozkových blan a tak škaredý, že jsem byla skoro odepsaná. Měla jsem šílený horečky a několik dní to nešlo dolů. Jak se pouštělo žilou, tak mně břitvou rozsekali záda, položili mě na stůl a chlapi mě drželi a dávali nahřáté baňky, které vytahovaly krev. Třikrát mně to dělali. Doktorka, co bydlela u nás, viděla, že nic nepomáhá, a řekla, že to je konec. Tak mě dali do prázdné místnosti, přikryli mě plachtou a otevřeli okna. Asi to byla klinická smrt. Tatínek nespal a prý k němu přišel anděl a řekl, ať mi dá horký čaj. Uvařil mi proto čaj, ale kvůli zaseklým zubům mně nešla otevřít pusa. Otevřel mi ji nožem a dal mi pár kapek. Prý jsem se zakuckala a doktorka ve vedlejší místnosti to slyšela a rozrazila dveře a přiběhla. Pak už to jelo a zachránila mě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumperk, 29.11.2017

    (audio)
    délka: 02:10:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pořád vidím dětské botičky uprostřed spáleniště

Emilie Nesvadbová v roce 2017
Emilie Nesvadbová v roce 2017
zdroj: Vít Lucuk

Emílie Nesvadbová, rodným příjmením Vignerová, se narodila 20. listopadu 1935 v okresním městě Ostrožec na Volyni v tehdejším Polsku (nyní území Ukrajiny). V necelých osmi letech na vlastní oči viděla následky běsnění nacistů v Českém Malíně. Mezi spálenými a prostřílenými těly mužů, žen a dětí se nacházela také její osmašedesátiletá babička Alžběta Vignerová, třiačtyřicetiletý strýc Václav s jeho o šest let mladší manželkou Marií a čtrnáctiletým synem Vladimírem, dvaatřicetiletá teta Anežka Zemanová se svým čtyřiatřicetiletým manželem Borisem a jejich dvěma dcerami - desetiletou Eliškou a sedmiletou Mařenkou. Z rodiny tento masakr přežil jen dědeček Jeroným Vigner, za nímž se rodina z Ostrožce vzápětí do Českého Malína přestěhovala. Zanedlouho poté pamětnice ležela v prázdné místnosti přikrytá prostěradlem. Znehybněly ji totiž vysoké horečky ze zánětu mozkových blan a všichni si mysleli, že už jí není pomoci. Krátce poté, co otec pohřbil svou matku a sourozence, čekal na smrt své nejstarší dcery. V nejtěžších chvílích jeho života se mu prý zjevil anděl s radou, ať dceři podá pár kapek čaje. A právě ty Emílii Nesvadbové zachránily život. Začala kašlat a o několik týdnů později už znovu stála na nohou. V roce 1947 rodina reemigrovala do Československa a usadila se ve Frankštátě, kam se po odsunu Němců nastěhovalo mnoho rodin právě z vypáleného Českého Malína. Z piety obec v roce 1947 změnila svůj název na Nový Malín. Od svých patnácti let až do penze pracovala Emílie Nesvadbová v Metře Šumperk. V roce 1955 se provdala za Oldřicha Nesvadbu, s nímž měla později dvě děti, Ladislava a Irenu. V roce 2017 žila v Šumperku.