Mária Lendelová

* 1944

  • „Táta neuměl ani do desíti počítat, [jen] takhle jedna, dva, tři, čtyři, do pěti. Negramotní lidi byli, no – neuměli ani číst, ani počítat, ani podepsat se. A já mu psala – to jsem mu vzala ruku s tužkou – no a: ‚Podívej,‘ říká, ‚ jak umím psát.‘ Takhle jsem jezdila, jo, J-U-L, on se jmenoval Julius. Třikrát, čtyřikrát [jsme to zkoušeli a] ani jedno písmenko neuměl, zbytečně jsem mu ruku držela. No a Harvan říká: ‚Holčičko, pusť mě. Já to neumím, já to nenapíšu.‘ – ‚Ale napíšeš. Když se to naučíš, tak budeš umět psát.‘ Kreslila jsem mu čárky, šikmé, rovné čáry, aby trošku věděl, jak to chytit do ruky. Udělal mi jedno písmenko, J, a nic víc. Mávnul rukou a říká: ‚Nejde mi to, holka. Nech to být! Nebudu psát. Když mě nikdo neučil odmala, tak ani ke stáru.‘ Říkám: ‚Ale i na stáří se člověk může naučit, když neumí. Aspoň aby ses uměl podepsat. Aspoň svoje jméno, když je potřeba.‘ – ‚Ále, udělám křížky a hotovo.‘ To jsem se musela vždycky smát.“

  • „Jak to chodilo na Slovensku. Jestli gádžové Romy podporovali?" - "No, v mojem věku, v mojem věku můžu říct, co já si tak sama pamatuju, tak to bylo dobré. Bylo mezi lidmi určité pochopení kvůli tomu, co bylo dřív. Gádžové si s Romy polepšili, protože za války si užili své i gádžové. Měli rádi mého tátu. Gádžové Romům věřili, hrozně moc. Navzájem si pomáhali. Gádžové i cizí lidé pomáhali Romům. Když se měla sekat louka, už věděli, za kým jít – za tátou, za bráchou a za dalšími. ‚Pojďte nám posekat trávu, něco vám za to dám.‘ A už si něco vydělali. Tak chodili dělat ke gádžům. Sekat louky nebo potřebovali svážet seno na povozech. Dělali takovéhle práce, protože byl nedostatek, nebyly peníze, nebylo co jíst. A gádžové je takhle podrželi. Nebo když chcíplo tele nebo kráva, tak gádži říkala: ‚Jen si to rozeberte na maso.‘ To si pamatuju – blesk uhodil do krávy na poli. Ženské všecko při sobě, nože, plachty a šly, porcovaly si to na maso. Na vlastní oči jsem to viděla. Máma ne, moje máma ne. Říkala: ‚Vždyť do toho uhodil blesk, to mám teď jíst?‘ Máma byla fajnovější. Ani táta [by to nejedl]. Ale ostatní Romové z toho byli šťastní, že mají maso. No tak si tu krávu celou rozporcovali a rozebrali si ji.“

  • „Celou noc nespala, splétala ty šňůrky na kroje. Jak gádžovky nosily takové hezké sukně, kroje, krásné [sukně] s růžemi, olemované rukávy na zástěrkách, tak ona to dělala barevně. Červenou, modrou, všelijaké barvy. Zanesla to do vesnice a zpátky přinesla všelijaké jídlo nebo maso, aby bylo z čeho vařit. Každý den tam šla. Ale v noci nespala, protože do rána pletla ty šňůrky. Vždycky mi říkala: ‚Spi, holčičko, já spát nemusím. Já to musím všecko dodělat. Co byste jinak jedli? Není z čeho vařit.‘ Tohle mi říkávala. Já ležela a ona seděla a pletla ty šňůrky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lovosice, 24.01.2017

    ()
    délka: 
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ségra, ty buď ráda, že žiješ!

lendelova.jpg (historic)
Mária Lendelová
zdroj: roď. archiv

Mária Lendelová, rozená Harvanová, se narodila 10. ledna 1944 v Telgártu na Slovensku. Během druhé světové války přišla o prarodiče z otcovy strany a jeho sourozence. Pochází z muzikantského rodu, otec i bratři se živili jako hudebníci. Od padesátých let jezdili s rodinou za prací do Čech. Zde se později seznámila s budoucím manželem, s nímž se v Čechách usadili natrvalo. Pracovala v dělnických profesích a v zemědělství. Zpívala s romskou kapelou Horváthovci. Její manžel byl členem Svazu Cikánů-Romů. Vychovala šest dětí. Žije v Lovosicích.