Do aeroklubu se chodí lítat, ne dělat politika
Stáhnout obrázek
Oldřich Kovářík se narodil 3. července 1922. Tatínek pracoval na dráze a maminka se starala o děti a malé hospodářství. Bydleli u nádraží Plzeň-Valcha. Vyrůstající Oldřich měl před očima výhled na letiště Západočeského aeroklubu a letadla mu učarovala na celý život. Ve čtrnácti letech se stal řádným členem klubu. Snahu o získání pilotního průkazu, ke kterému chybělo pouze odlétat daný počet hodin, ukončilo obsazení letiště wehrmachtem v roce 1939. Vyučil se opravářem strojů ve Škodových závodech. Podnik jej v roce 1942 spolu s dalšími 180 kvalifikovanými dělníky „zapůjčil“ do továrny na písty do leteckých motorů firmy Karl Schmidt v Neckarsulmu u Heilbronnu. Se dvěma kamarády procestoval načerno velkou část Německa. Koncem dubna 1945 utekl pamětník podruhé a definitivně domů. Dne 5. května se s otcem, bratrem a několika přáteli vydali udělat pořádek na plzeňské radnici. Tam však již byli němečtí úředníci vyhnáni a pamětník se zapsal mezi mužstvo vojenského útvaru nazvaného 1. asistenční letka. Nejprve si museli opatřit výzbroj a poté stál pamětník stráž u brány kasáren na Borech. Dne 7. května odpoledne se vydal se dvěma autobusy dobrovolníků na pomoc Pražskému povstání a zúčastnil se bojů proti jednotkám SS. Po návratu do Plzně zjistili, že se jejich oddíl přejmenoval na Letištní peruť 1. československého vojenského leteckého útvaru v Plzni. Převzali správu letiště a skladů. Zajišťovali letecký provoz amerických vzdušných sil. V létě 1945 Oldřich Kovářík složil slavnostní přísahu základní vojenské služby a nastoupil na letecké učiliště v Chrudimi. Služba mu však byla zkrácena a tím znemožněn jeho hlavní cíl, získání leteckého průkazu. Vrátil se do Škodových závodů, ale záhy dostal nabídku pracovat v Západočeském aeroklubu. Podařilo se mu přesvědčit úředníky na pracovním úřadu, aby jej propustili z podniku, který požadoval stovky nových řemeslníků. Stal se jedním z leteckých techniků a pilotů klubu. Odmítl však členství v komunistické straně, a tak jej při prověrkách spolu s dalšími šedesáti zasloužilými členy vyhodili. Miloval letadla a létání, a tak v roce 1953 s několika kamarády opět vstoupili do klubu, tehdy vedeného pod Svazarmem. Užíval si létání do roku 1959, než jej opět ti samí lidé vyloučili. Pracoval ve Stavebních strojích Plzeň. V roce 1973 nastoupil do Škodových závodů. Zanedlouho se však objevily vážné problémy se zrakem a v roce 1975 musel pamětník odejít do invalidního důchodu. Oldřich Kovářík zemřel 26. června roku 2022.
