Ivo Valent

* 1964

  • „Maminka nám líčila, že když se dostala dovnitř parlamentu, tak tam nějakou dobu chaoticky probíhalo jednání tehdejších poslanců. Když přišli vojáci, tak z toho začala být mnohem dramatičtější situace. Říkala, že si vzpomíná, že tam viděla Marii Kabrhelovou brečet na záchodě, protože nechápala, jak nám bratři mohli něco takového udělat. Ta byla komunistka přesvědčená o přátelských vztazích sovětského lidu k našemu, takže ten krok nemohla pochopit. Z toho pramenilo její rozčarování. Vzpomínám si, že mi maminka vyprávěla, že tam viděla ještě nějakou poslankyni, která některému z těch vojáků říkala, že by mohl být její syn. Oni měli příkaz potlačovat kontrarevoluci. Když viděli, co se tady děje, asi to v nich vyvolávalo rozpaky. Ale samozřejmě museli plnit rozkazy. Já sám jsem pak byl na vojně dva roky a vzhledem k tomu, že jsem sloužil druhý rok skoro u hranic, v Aši, neumím si představit, že bych měl někoho zadržovat, kdyby chtěl překročit hranici. To by byl průšvih a sám bych se dostal do obrovského maléru.“

  • „Asi po třech dnech se maminka dostala konečně z parlamentu ven, když vojáci dostali rozkaz, že už je tam nemají dál zdržovat. Říkala, že se k ní přidali na ulici nějací muži, kteří jí posléze v hovoru nabídli, že kdyby chtěla, tak jí okamžitě zařídí emigraci do Spojených států. Já samozřejmě nevím, jestli to nemohla být nějaká provokace, jestli to nebyli příslušníci Státní bezpečnosti, nebo to opravdu mínili vážně. Ovšem jisté je, že maminka tady měla rodinu a svoji maminku, která byla nedoslýchavá a velice nemocná. Tak to okamžitě odmítla. Šlo to do ztracena. Tím, že tady zůstala, tak společně s otcem nesli následky svého rozhodnutí, že nepodepíší souhlas se vstupem těch vojsk.“

  • „To bylo zajímavé, s něčím takovým jsem do té doby nepočítal. Ale ukázalo se, že v praxi jsou vytvořené Brigády socialistické práce, které jezdí určité lukrativní úseky, jako Praha – Bratislava. Pokud bych vstoupil do strany a stal se členem Brigády socialistické práce, která by si nade mnou vzala patronát jako nad novým zaměstnancem, tak by ten postup byl mnohem rychlejší. Něco takového mě do té doby vůbec nenapadlo. Samozřejmě, že jsem nic takového nerealizoval. Nakonec to skončilo tím, že jsem na přelomu roku 1988 a 1989 přešel k Dopravnímu podniku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 07.04.2017

    (audio)
    délka: 01:20:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Protože jsem nevstoupil do KSČ, nemohl jsem být strojvedoucím

Ivo Valent, 2017
Ivo Valent, 2017
zdroj: autoři natáčení

Ivo Valent se narodil 26. srpna 1964 v Praze. Jeho matka byla redaktorkou České tiskové kanceláře, otec pracoval v Československém rozhlase. Když v srpnu 1968 Československo obsadila sovětská armáda, jeho matka byla mezi lidmi, které vojáci zadržovali v budově parlamentu, kde působila jako zpravodajka. Poté jeho rodiče odmítli vyjádřit souhlas se sovětskou okupací, a proto přišli o zaměstnání. Pamětník se od dětství zajímal o vše, co souviselo s železnicí. Vystudoval střední průmyslovou školu dopravní a toužil po práci strojvedoucího. Dostal místo na Masarykově nádraží v Praze jako elektromontér. Zanedlouho pochopil, že na vysněnou pozici strojvedoucího se nedostane, pokud nevstoupí do komunistické strany a nevezme si nad ním patronát Brigáda socialistické práce. To však odmítl a raději odešel pracovat do Dopravního podniku města Prahy. Začínal tam jako směnový mistr a posléze se stal řidičem tramvají.