Jan Soldán

* 1966

  • „Do rukou se mi dostal časopis pro vnitrostranickou potřebu a tam bylo napsáno o mně, že jsem pořádal a pořádám festivaly a podepsal Chartu a že dělám takové a takové věci. V práci jsem měl známého komunistu. Tehdy bylo komunistů spoustu. A jeden z nich mi vyprávěl, že byla schůze komunistů a byla řeč o mně a že vždycky všichni spí, ale tentokrát nikdo. Tehdy jsem se zrovna ostříhal úplně dohola a jak Hare Krišna jsem si nechal dlouhý pramen vlasů. Když jsem poprvé vešel do bufetu koupit cigára, tak celý bufet ztichl. Ženská točila pivo, otevřenou pusu a pivo jí teklo přes sklenici, jak kdyby přišel mimozemšťan. Tehdy jsem se ostříhal o víkendu a v pondělí jsem s tím účesem šel na odpolední. Když jsem přecházel přes halu ve fabrice, tak fabrika přestala dělat. Jeřáby přestaly jezdit a všichni se s otevřenou pusou dívali, co to je. Na vlasatce byli zvyklí, ale tohle pro ně byl už moc velký šok. Od té doby mě v Uničově všichni znali.“

  • „Úplně první měl přednášku o vesmíru, rostlinách a všem možným Vlasta Marek. Vlasta Veverka (Otakar Veverka – pozn. autora) zahrál asi půl hodiny na španělku a pak hrálo Extempore, což byl tehdy MCH Band. Když se začalo, tak Mikoláš Chadima řekl, že přijeli z Prahy a nemůžou hrát na Rockfestu, tak si udělají Antirockfest. Hrál tam tehdy Vlasta Marek, Mikoláš Chadima a basák, na jehož jméno si nemůžu vzpomenout. Všichni hráli v Extempore a řekli, že pro dnešek se budou jmenovat Extempore. Pak tam hrál Gorleben, Posádková Hudba Marného Slávy, Orchestr Bissext, Hally Belly. Bylo to vynikající, výborný. Nádherné počasí a všichni leželi na zahradě v tričkách nebo bez triček. Když jsem čtrnáct dní zpět z toho viděl fotky, tak to byl doják. Člověk si vzpomněl, jak to bylo vynikající. Fízlové tam stáli na cestě a dělali, že jsou svatebčané a poslouchají. Říkali nám, že jsou svatebčané, a my odpověděli, že víme. Dělali jsme si z nich prdel. V noci jsme vzali bubny a před nimi na ně bouchali.“

  • „Napsal jsem dopis na vysílání BBC, ať v písničkách na přání zahrají Plastiky. Fízlové mně vlezli do schránky a dopis našli. Tehdy mě estébák Bardoň dobil, že ze mě chcala krev. Měl jsem šestnáct (patnáct – pozn. autora). Vysvlékl mě a mlátil pěstmi a pendrekem. Pak mně řekl, ať vypadnu, a vyhodil mě na poslední vlak v sedm hodin večer.“

  • „Tehdy jsem všechno ztratil. Odešla ode mě žena s dětmi. Nic jsem neměl. Možná jedny nebo dvoje kalhoty, dvě trička, holobyt, na zemi matračka. Neměl jsem nic. Byl jsem v prdeli. Padl jsem úplně na dno a zjistil jsem, že mám úplně nejvíc. Uvěřil jsem v Boha. Věděl jsem, jak jsem silný, věděl jsem, kdo jsem. Našel jsem sám sebe a v ten moment pochopil, že už na mě nemají. Hrozili mně vojnou a jinýma věcma. Přišli estébáci a ptali se, kde jsem byl. Řekl jsem jim, že se s nimi už bavit nechci. ,Jak nechcete?‘ Říkám: ,Já už nemám o čem. Vy jste vy a já jsem já a už se nemáme o čem bavit.‘ Tak dobrý, přestali, odešli, nechali mě na pokoji. A pak mi došel povolávací rozkaz na pět měsíců vojny.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uničov, 03.07.2017

    (audio)
    délka: 02:50:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Padl jsem úplně na dno a zjistil, že mám úplně nejvíc

Jan Soldán v roce 1981
Jan Soldán v roce 1981
zdroj: archiv pamětníka

Jan Soldán se narodil 11. dubna 1966 v Libině. Zlomovým okamžikem v jeho životě se stalo zhlédnutí propagandistického a manipulativního dokumentu Atentát na kulturu v roce 1977. Následně se zařadil mezi takzvané máničky. V roce 1985 začal pořádat tajné koncerty undergroundových kapel. Nejprve několik menších v Libině a Oskavě. Dne 25. ledna 1986 se Jan Soldán ženil s Janou Vrbovou a v rámci svatebního veselí v kulturním domě v Obědné (součást Libiny) uspořádal hudební festival, na němž vystoupil výkvět moravského undergroundu. Dnes již legendárního festivalu s profesionální hudební aparaturou se zúčastnilo více než tři sta lidí. Velký úspěch měl v témže roce i Antirockfest konaný na odlehlém statku v Oskavě, který už ale monitorovali příslušníci Státní bezpečnosti. Přesto se Janu Soldánovi podařilo uspořádat další akce. Jenže to už se stal ostře sledovanou osobou a StB ho pravidelně odvážela k výslechům. Když pak u Petra Cibulky podepsal Chartu 77, situace se ještě zhoršila. Dostal výpověď z uničovských strojíren, a protože ho nikde nechtěli zaměstnat, hrozilo mu podle tehdejších zákonů vězení za trestný čin příživnictví. Musel proto rozprodat veškeré vybavení domácnosti, což nakonec přispělo k rozpadu manželství. StB ho také nutila k odchodu ze země a zařídila mu bezproblémové vyřízení všech potřebných formalit. Jan Soldán ale zůstal a dočkal se pádu komunismu. V devadesátých letech minulého století v Uničově uspořádal čtyři ročníky hudebního festivalu Rock za koně. Prošel si také závislostí na pervitinu. V roce 2017 žil na pronajatém pozemku v Uničově, kde již několik let chová koně.