„Teďka nesmí vyletět jediná raketa, jinak budou živí závidět mrtvým…“
Eduard Šlachta se narodil 10. března 1924 v Ostravě. Otec byl řidičem tramvaje, maminka byla v domácnosti. Jako malý kluk byl členem Sokola a Skautu, rodiči byl vychován ve vlasteneckém duchu. Vystudoval střední průmyslovou školu. Počátkem roku 1942 s kamarády založili ilegální skupinu Masarykova garda, která se snažila pomáhat rodinám lidí zatčených gestapem. Po absolvování střední školy byl Eduard Šlachta v roce 1942 nuceně nasazen na práci do Říše. Pracoval ve městě Kiel jako hasič. Po dvou letech se mohl vrátit do Ostravy, ale musel dále sloužit jako hasič u Luftschutzu. Snažil se dále spolupracovat s odbojem. Měl výhodu, že nebyl v odboji příliš znám. A také jako příslušník Luftschutzu měl jisté výhody - např. nebyl kontrolován, měl možnost volnějšího pohybu. Působil především jako spojka. Na konci roku 1944 byla ale odbojová skupina prozrazena a 8. prosince 1944 byl Eduard Šlachta v Hrušově na letišti zatčen. Gestapo o jeho aktivitách nevědělo nic přesného. Díky pomoci bachaře Fischera si mohl ve vězení domluvit společnou výpověď s kamarádem, a tak byl po měsíci a půl propuštěn na svobodu. Po propuštění zůstal pod trvalým dohledem gestapa, do další odbojové činnosti se proto již nezapojil. Jako odborník na hašení pěnou dál působil u hasičského sboru. Po válce sloužil jako voják základní vojenské služby u protiletadlové baterie v Prostějově a pokračoval ve studiu průmyslové školy. Chtěl studovat právnickou fakultu v Praze, ale tehdejší režim mu to nedovolil. Nejprve byl zaměstnán u letectva, poté odešel pracovat do chemického závodu Deza ve Valašském Meziříčí ,a nakonec pracoval ve firmě, která stavěla senážní věže. V roce 1984 odešel do důchodu.
