Antonín Otta

* 1928

  • „No třeba, to jsem neviděl, ovšem slyšel jsem to. Tak ty dozorci si mohli dělat, [co se jim zlíbí], nebo když to byli politický dozorci, [ti byli] ještě silnější v kramflekách. Třeba postavil na kompost faráře, kterej teda kázal jináč v kostele. ,Budeš tam stát, dokud neřekneš: ›Panenka Maria byla kurva.‹‘ No, ten kněz to nemůže říct. Tak mu sem tam pomohl, že mu ňákou vrazil. No a on si tam postál třeba těch dvacet hodin. A ještě mu pak, aby vytrávil, nedali třeba dva dny najíst.“

  • „Byl tam pokus o útěk. Z tábora Vykmanov. Samozřejmě že to prasklo, ovšem [bylo to] takový nedobrý. Čekali na ně, až polezou, reflektory byly namířený na místo, kady to proleze. No a bez [varování] se začalo střílet. Tábor měl nástup ve dvě hodiny v noci nebo v jednu, abysme se trošku provětrali. No, tak ti mrtví zastřelení byli tři, ty nosili před tím táborem. ,Takhle dopadne, kdo se o útěk pokusí.‘ No, tak nebylo to dobrý.“

  • „Přednášky byly každou neděli [o tom], co se dělo. Revoluce, když prostě vyháněli Němce z Prahy, dobejvání rozhlasu. No a tam se jeden přihlásil, že to zná, poslouchalo nás asi tak čtyři sta nebo pět set. Tam bylo řečeno, že strana určila, jakým způsobem se bude Český rozhlas, Československý rozhlas v tý době, řídit, obsazovat. A to vám řeknu perličku. […] ,Kdo má připomínky?‘ Tak se přihlásil jeden vězeň: ,Já.‘ – ,Co k tomu máte?‘ – ,Že tohle není pravda.‘ A vysvětlil krátce, asi maximálně do desíti minut, jakým způsobem se obsazoval pražský rozhlas a co se tam dělo. A ten policajt říkal: ,Tak jak jsem to řekl, tak to byla pravda. Vždyť to nemůžete vědět.‘ On říká: ,Můžu. Já jsem byl ten redaktor, kterej to vysílal.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    u paní učitelky Jaroslavy Trautnerové doma, 07.04.2017

    (audio)
    délka: 01:11:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za chvíli mě pustili. Přesně za dva roky

Antonín Otta před zatčením
Antonín Otta před zatčením
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Antonín Otta se narodil v 2. června 1928 v Brodku a Jičínsku, po válce se ale s rodinou odstěhoval do vesnice Sedlečko u Karlových Varů, kde byly prázdné domy po Němcích. V roce 1949 byl obviněn z protistátní činnosti, ačkoli se žádné nedopustil a ani své údajné spolupracovníky nikdy neviděl. Přes vytrvalé popírání všech obvinění byl na pražském Pankráci odsouzen na patnáct let do vězení. Byl převezen do Jáchymova, kde strávil několik měsíců. Na rozdíl od ostatních vězňů na základě údajné lékařské prohlídky neměl dovoleno fárat. Po dvou letech byl jeho případ znovu otevřen a on byl osvobozen a mohl se vrátit domů.