Miloslav Tlapák

* 1936

  • „Jak jsem říkal, byl jsem s Věrou stále ve styku. V roce 1965, kdy prvně bylo možné vyjet někam na Západ – možná to bylo už v roce 1964, ale já byl poprvé v roce 1965 – tak jsme si se dvěma kamarády ze Škodovky řekli, že to zkusíme, požádáme o devizový příslib a pojedeme do Švýcarska a do Itálie. Já jsem si říkal: Bezvadné, pojedeme do Švýcarska a já se stavím u Věry, u sestřenice. Začali jsme shánět devizový příslib a samozřejmě se nám to povedlo, ale to bylo lítání, byrokracie neuvěřitelného formátu. Když už se povedlo, že měl člověk devizový příslib sto dolarů, tak musel obstarat papíry, aby ho pustili. To znamená, že ze Škodovky to muselo být deset razítek nejméně, že ve výdejně nemáte třeba půjčené kladívko nebo něco. Od barákové domovní důvěrnice, ode všech. Nejhorší bylo, že jste musel na vojenskou správu a vojenská správa tam musela dát razítko, že vás pustí, ale vojenská správa vždycky řekla: ‚No jo, ale vy tady máte zrovna naplánované cvičení, když chcete vyjet.‘ Tak jste je musel umluvit, aby to cvičení předali někam jinam, což oni většinou udělali.“

  • „8. května se nic nedělo. Máma byla celá zděšená, kde táta je a kam ho odvedli. Chodila po Barrandově po lidech, kteří se už zase vraceli, a ptala se, jestli nevědí něco a kde by mohl být. Dozvěděla se, že v ulici Pod Habrovou Němci postříleli nějaké lidi, a skutečně, v té garáži zastřelili, nevím přesně, jestli čtyři nebo šest lidí, bylo to v jedné garáži Pod Habrovou. Ty lidi už tam nebyli, ale vím, jak to tam bylo zacákané krví, bylo to ošklivé. Ptala se lidí, kteří v té vile bydleli, a oni říkali, že odvezli všechny zastřelené do kostela na Zlíchov. Tak jsme zase běželi na Zlíchov a tam se skutečně máma dozvěděla, že je táta mezi zastřelenými v kostele na Zlíchově. Tam bylo naskládaných asi třicet lidí, kteří byli postřílení v těch končinách.“

  • „Pamatuji si, i když to jsou mlhavé vzpomínky, na ty herce a další, kteří tam přicházeli, protože já jsem se velice často zdržoval v kuchyni u mámy. Hodně herců a jiných významných lidí, nejen herců, si chodilo třeba pro recept. Přišli do kuchyně a poděkovali za výborný oběd, nechali tam nějaké peníze, protože to patřilo k bontonu. Buď poslat nějaké peníze, nebo přijít do kuchyně poděkovat, že to bylo výborné, eventuálně že by recept bylo možné získat. V tomhle ohledu to bylo pěkné.“

  • „8. května hodně brzo ráno se táta vrátil z Prahy, z Lucerny, kde byl po celou dobu s Havlem. Bylo asi sedm nebo osm hodin, to už si nepamatuji přesně, a někdo zvonil, protože dveře se zamykaly. Někdo zvonil u hlavní brány a táta že půjde otevřít. Tak šel otevřít, máma mu říkala, aby nikam nechodil, ale on prostě šel otevřít. Tam stáli čtyři Němci, vojáci, tři nebo čtyři. Tam si vzpomínám na moment, kdy máma na něj volala: ‚Jendo, nechoď s nima, už je po válce!‘ To mi utkvělo v paměti a to bylo naposledy, kdy jsem ho viděl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 11.04.2017

    (audio)
    délka: 01:59:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikam nechoď, už je po válce

Rodinná foto, jaro 1945
Rodinná foto, jaro 1945
zdroj: archiv pamětníka

Miloslav Tlapák se narodil 15. ledna 1936 v Praze. Jeho otec Jan Tlapák pracoval jako komorník filmového producenta a podnikatele Miloše Havla, maminka jako jeho kuchařka. Do roku 1942 žil pamětník s rodiči v Havlově bytě na Rašínově nábřeží, poté se přestěhovali do vily na Barrandově.  Otec Miloslava Tlapáka byl 8. května 1945 z neznámých důvodů zatčen Němci a téhož dne zastřelen. Matka zůstala zaměstnankyní Miloše Havla do roku 1947, poté odešla a pracovala jako kuchařka ve filmových ateliérech v Hostivaři a na Barrandově. Od roku 1948 pamětník i jeho matka udržovali kontakt s Věrou Neumannovou, sestřenicí pamětníka, a jejím manželem Lotarem, kteří se v roce 1948 vystěhovali do Venezuely. Miloslav Tlapák se od roku 1951 učil soustružníkem v podniku Škoda na Smíchově, kde pracoval do roku 1969, a poté se živil jako montér hydraulických zařízení v podniku Inova. Po roce 1994 pomáhal s provozem a aktivitami umělecké galerie, kterou zřídila Věra Neumannová s manželem Lotarem ve Švýcarsku. Miloslav Tlapák má jednoho syna, dvě vnoučata a žije v Praze.