Irini Bulgurisová

* 1943

  • „Maminka běžela domů, protože v domě jsem byla já s babičkou. Pole určitě nebylo daleko, protože by nás dlouho nenechala samotné. Když přiběhla, tak hořící dům byl obklíčený monarchofašisty. Máma trvala na tom, že nás z domu vytáhne, ale zakázali jí to. Očekávali, že tam bude tatínek, a jak z domu vyleze, že ho chytnou. Maminka jim řekla, ať ji zabijí, ale že si do domu pro dítě půjde. Naštěstí tam byl jeden Ital, který jim řekl, ať maminku pustí. Takže máma mě a babičku vytáhla a dům dohořel. Takže jsme byli bez přístřeší.“

  • „Na celou naši rodinu byl stále větší nápor, aby chytili tatínka. Maminku ještě těhotnou zatkli. Oni vlastně pobrali všechny lidi z vesnice a v řetězech je odvedli do vězení v Kastorii. Mě malinkou, maminku s bříškem a dědečka, protože on byl ve vesnici takovým hlavním činitelem. Jako nejlepší hospodář, jako sečtělý člověk, který během pobytu v Americe hodně četl. Přečetl Marxe, Lenina, takže toužil po svobodě. Takže i ten národ dával ve vesnici tak trochu dohromady, a proto naše vesnice byla postupně vypálena a lidi povražděni, pozavíraní a mučení.“

  • „Byla velká zima. Šli jsme takovou zvířecí pěšinkou. Dole sráz, nad námi kamenné kopce. Pamatuji si, že jsme šli jeden za druhým. Dědeček nás se sestřičkou střídal na oslu. Šli s námi i moji bratranci. S jedním z nich z Kopřivné máme pořád pěkné vztahy. V jeden okamžik oslíkovi ujela noha, uklouzl, zřítil se do propasti a zabil. Spadl s našim ošacením a nic nám nezůstalo a do Albánie jsme doputovali jen s tím, co jsme měli na sobě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Javorník, 05.04.2017

    (audio)
    délka: 02:02:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přes hrozbu zastřelení ji maminka vytáhla z hořícího domu

Irini Tcapas (Bulgurisová) v roce 1958 ve Vrbně pod Pradědem
Irini Tcapas (Bulgurisová) v roce 1958 ve Vrbně pod Pradědem
zdroj: archiv pamětnice

Irini Bulgurisová, rodným příjmením Tcapas, se narodila 10. února 1943 v obci Maniaki (makedonsky Kolorica), stojící poblíž jezera Kastoria v severním Řecku. Její rodina patřila do etnika slovanských Makedonců žijících v Řecku, kteří mezi sebou mluvili různými dialekty makedonštiny. Během občanské války v Řecku její otec bojoval v řadách Demokratické armády Řecka (DSE). V roce 1945 rodinný dům zapálili muži z ozbrojené militantní pravicové skupiny. Hledali otce, jenž se však ukrýval v horách. Plameny v domě uvěznily nemohoucí babičku a teprve dvouletou Irinu. I přes hrozbu zastřelením je na poslední chvíli vytáhla matka pamětnice v pokročilém stadiu těhotenství. Někdy na konci podzimu roku 1948 utekla matka s pětiletou dcerou Irinou, dvouletou dcerou Vasiliki a dědečkem přes hranice do Albánie. Rodina se následně rozdělila. Pětiletá Irini strávila několik měsíců v dětském domově v albánském městě Elbasan a pak pět let v dětském domově ve městě Fehérvárcsurgó v Maďarsku. Po několikaletém odloučení malá Irini skoro zapomněla na své rodiče a jejím světem se stal dětský domov. Až osm let po ukončení občanské války se celá rodina konečně sešla ve Vrbně pod Pradědem. V necelých osmnácti letech se Irini v roce 1960 provdala za Fotise Bulgurise, který pocházel z obce Chiliodendro (makedonsky Želin) a jehož dramatický útěk z Řecka je také zaznamenán na Paměti národa. Manželé spolu potom žili v městečku Javorník na severovýchodním úpatí Rychlebských hor, kde bydleli i v roce 2017.