Zdeněk Jelínek

* 1957

  • „Asi rok před revolucí vzniklo Hnutí za občanskou svobodu. Spolupořádal jsem akce, aby se ti lidé sešli. Věděli jsme, že Státní bezpečnost po nás jde, tak jsem to objížděl autama bez zvacích dopisů a telefonátů – kvůli odposlechům. Tak jsem si vzal adresy a objížděl signatáře po celém Severočeském kraji. Ale stejně na to přišli. Takže byl mezi lidma zase nastrčený agent Státní bezpečnosti. Setkání bylo v Úštěku a policie už čekala s antonama na nádraží.“

  • „Ráno, když jsem se vzbudil, viděl jsem policejní auto před panelákem. Říkal jsem – to je jasný, to čekaj na mě. Tak jsem řekl manželce, až půjde do práce, ať jim řekne, že nejsem doma. Věděl jsem, že mě převezli. Nemohl jsem utýct ani z jedné strany, protože jedno auto stálo před hlavním vchodem a druhé před zadním. Manželka odešla do práce, oni si mezitím nějak rychle vyžádali povolení k domovní prohlídce. A najednou koukám – v zámku klíče a policajti. Já jsem ještě seděl v křesle a kouřil cigaretu. Tak tam na mě vlítl ten estébák. ‚Vstávejte, člověče!‘ Já povídám: ‚Co tady děláte jako? Jste na soukromym majetku, tohle je můj soukromej byt, co tady vůbec děláte?‘ ‚Držte hubu!‘ A dal mi jednu facku, až mi vyrazil cigáro. Hodili mě na kuchyňskou linku, dali pouta, svázali mě a už mě vezli.“

  • „Komunista zůstane komunistou, i když trakaře budou padat. Prostě to má v těle a v duši. A to myšlení… to prospěchářství v myšlení tam má. A kdo vstoupil po osmašedesátém do strany, nikdy to nemyslel vážně. Vždycky to myslel jen kvůli svému vlastnímu prospěchu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Holany, 28.03.2017

    (audio)
    délka: 01:29:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Situace nás vede k tomu, aby byla pospolitost

jelinek_dobové2.jpg (historic)
Zdeněk Jelínek
zdroj: dobové foto archiv Z. Jelínka / současné foto Jakub Zvoníček

Zdeněk Jelínek se narodil 19. října 1957 v České Lípě. V roce 1968 vstoupil do Junáka a spolu s oddílem stavěli srubové městečko u Hejnic, které jim v roce 1971 vzal Socialistický svaz mládeže. Tím začal jeho odpor k organizování a potřeba svobody. Na vojnu nechtěl – pobyl několikrát v psychiatrickém ústavu, modrou knížku dostal až po třech letech. Od konce 70. let organizoval ilegální kulturní akce na Českolipsku. Vydával samizdatový časopis Šuplík a pomáhal Františku „Čuňasovi“ Stárkovi distribuovat nelegální tiskoviny. V roce 1980 podepsal Chartu 77. Od roku 1981 do roku 1988 organizoval neoficiální výstavy obrazů v přírodní rezervaci Peklo. Roku 1988 se stal signatářem Hnutí za občanskou svobodu (HOS) a organizoval setkání členů Severočeského kraje. Během revoluce spoluzakládal Občanské fórum na Českolipsku a po revoluci Občanskou demokratickou stranu. Dva roky se profesionálně věnoval politice, ale vystoupil z ní kvůli neshodám s opoziční smlouvou (jak říká, kradli všichni, to není žádná opozice). Dnes vlastní hospodu v Holanech a pořádá zde výstavy neoficiálního umění.