Vždy je potřeba vstát a zase jít
Stáhnout obrázek
Věra Valentová, dívčím jménem Pořízková, se narodila 30. července 1929 v obci Poštorná na Břeclavsku. Jako čtrnáctiletá hlídala Věra děti české rodiny, která se v roce 1939, se začátkem nacistické okupace Československa, přihlásila k Němcům. Věřin tatínek byl totálně nasazen a stal se členem Todtovy organizace. Ta postupně budovala síť železničních tratí a dostala se až hluboko do tehdejšího Sovětského svazu. Ve svých denících otec píše o otřesných podmínkách. Také dvě Věřiny sestry byly za druhé světové války totálně nasazené. Jedna z nich pracovala v továrně na výrobu bomb a munice blízko Vídně. Když se záměrně nevracela z dovolené, zatklo ji gestapo a hrozila jí práce v nejtvrdších směnách továrny, kde se umíralo. Poštorná se s příchodem nacistů stala součástí německé říše. Do protektorátu Čechy a Morava mohla rodina pouze na propustky. Žili v blízkosti Bořího lesa. Za druhé světové války stál nedaleko koncentrační tábor s továrnou Muna na výrobu munice. Pracovali zde nejen totálně nasazení, ale i zajatci z Belgie, Francie a Srbska. Poštornou výrazně zasáhlo bombardování na konci druhé světové války. V 70. letech se Věra se svým manželem dostala do hledáčku Státní bezpečnosti. Bratr jejího manžela totiž emigroval a jeho příbuzní byli vystaveni tlaku ze strany tehdejšího režimu. Dnes pamětnice žije v Brně. Má jednu dceru a vnuka.
