Petr Bartoš

* 1960

  • „Ale tak víte co, celou dobu jsme žili v tom, že se něco stát může. Já vím, že jsem se viděl na nějakých seznamech lidí určených k okamžitému zavření. V podstatě k likvidaci a odvezení do tábora. To měli nachystané. Já se divil, co tam moje jméno dělá. Prostě to tak bylo. Byli jsme mladí, rozumíte?“

  • „Nemluvit tam, kde se mluvit nemá. Ne v hospodě ani u sebe doma. Pracovat někde jinde. U člověka, kterého oni neměli v hledáčku a nikdy mít nebudou. Spousta lidí nám půjčovala chaty, chalupy, nějaké půdy, kde jsme mohli něco dělat. Nejhorší byl tisk. Trvalo to dlouho, ale dalo se to rozdělit mezi lidi. Nejstrašnější ale bylo, když to mělo dvě stě nebo tři sta stránek. Jenom to snést na ty hromádky a svázat, to byl největší opruz. Takže jsem musel vytipovat někoho, na koho byl spoleh. A bylo zvláštní, že jsme vždy někoho našli. To bylo dobrý.“

  • „Jak se jim chtělo. Já jsem v tom žádnou pravidelnost nenašel. Já jsem pouze věděl, že pokud se chci dostat do Prahy, tak nesmím vyjíždět ze Zlína. Tak jsem spal ve Vlachovicích, protože jak jsem byl odejit z ONV, tak jsem dělal čtyřicet kiláků od Zlína v JZD Vlachovice. Což bylo úžasný. Tam byli ještě lidé ze Světlany. Tak ti mě vždycky schovali. Dostal jsem najíst, peřinu. Odvezli mě na Vsetín na vlak nebo na jinou stranu a mohl jsem odjet a dostat se do Prahy. To bylo úžasné.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.03.2017

    (audio)
    délka: 02:03:43
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechtěl jsem jen sedět v hospodě a nadávat na režim jako ostatní

Petr Bartoš, 2017
Petr Bartoš, 2017
zdroj: autoři natáčení

Petr Bartoš se narodil 20. července 1960 v Gottwaldově (za socialismu název pro město Zlín). Jeho otec byl primář psychiatrie v tamní nemocnici, matka učila ve zvláštní škole. Vystudoval vysokou školu, obor ekonomika a řízení spotřebního průmyslu. Dostal práci v plánovacím odboru Okresního národního výboru v Gottwaldově. Od mládí měl jasně vyhraněný negativní postoj vůči komunistickému režimu. V jeho domě bydlel disident Stanislav Devátý, který na něj měl vliv. V roce 1987 obnovili Společnost přátel USA (SPUSA), jenže úřady její oficiální registraci nepovolily. Pracovali proto v utajení. Vydávali magazín SPUSA, tiskli oficiálně zakázanou literaturu, kladli věnce k pomníkům amerických letců, kteří za druhé světové války padli na českém území, ačkoliv se za socialismu o amerických osvoboditelích nemluvilo a ve školách se děti učily, že Československo zachránila výhradně Sovětská armáda. Podepsal Chartu 77, účastnil se řady akcí namířených proti socialistickému režimu. Byl mnohokrát zatčen a odvezen k výslechu. Státní bezpečnost v jeho bytě instalovala odposlech a prováděla domovní prohlídky. Z místa na okresním národním výboru musel kvůli svým aktivitám odejít. Do listopadu 1989 pracoval v Jednotném zemědělském družstvu ve Vlachovicích. Po revoluci byl zvolen do zlínského zastupitelstva, byl tajemníkem městského úřadu, ředitelem likérky R. Jelínek ve Vizovicích, náměstkem hejtmana Zlínského kraje. V roce 2017 pracoval jako vedoucí úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v Praze.