Mgr. Petr Čapek

* 1936

  • „My jsme s ním potom už moc ve styku nebyli, on jezdil hrozně moc po světě, to byla ta Křesťanská mírová konference. Což je také zvláštní téma, protože on v padesátých letech otevíral dveře do Evropy, třeba Martin Niemöller tu byl, slavný teolog a kapitán ponorky za první světové války, člen Vyznávající církve, tak tehdy, když přijel do Prahy a kázal u Martina ve zdi, tak to byla událost. To znamená, v tom zavřeném světě, nebo Hans Joachim Iwand, významný teolog tady byl, a další, Helmuth Gollwitzer, tak to se vítalo, že se otevírají takhle dveře toho času nesvobody. Ale pravdou je, že ta Křesťanská mírová konference, jaksi se to celé zvrtlo v tom východním dohledu. A s tím jsme nemohli souhlasit jako studenti.“

  • „On měl potom svou pracovnu, kde nebylo skoro nic, jenom stolek a pár věcí, ale potom tam byla druhá místnost se spoustou knih. Bohužel, v závěru života on ty knihy nemohl používat, protože měl velmi chabý zrak, takže to byl takový smutek velikánský, o kterém píše někomu ze svých přátel. No a já jsem za ním zašel a on o ty hovory velmi nestál, zval mě k nim na chlupu, ale já jsem si netroufal ho nějak moc rušit. Ale měl těch pět šest výkladů v tom našem kruhu, to mám tam napsané na tom lejstru, co jsem připravil, a bylo to o Máchovi. Své básně četl, nebo potom někdo jiný, pokud třeba už hůř viděl. A samozřejmě o Florianovi a o Zahradníčkovi. Určitě měl o Janu Zahradníčkovi. Takže… A o svém tatínkovi, o té tiskárně, o tom rozbití té tiskárny a o těch svých bratřích. Takže to byly krásné večery a on se osmělil tam jít na tu faru, já to nerad takhle říkám, ale ono bohužel to ty lidi ohrožovalo. Jako před těmi policajty.“

  • „A ona tedy promýšlela dějinnou otázku a otázku tolerance, byla filozofka. A patří do toho kruhu, to jen kruh takových těch vzdělaných lidí, jako byl Milan Balabán, Ladislav Hejdánek, Šimsa a někteří další, s nimiž vedla takové vážné hovory. Profesor Souček… S Patočkou se vzájemně velmi respektovali. A například večer v Jirchářích, to byla studentská domovina, dvojpřednáška Jana Patočky a J. B. Součka, myslím o stavu filozofie a teologie. Takže ona patřila do tohoto kruhu. A nikdy si nezadala, byla velmi skromná, milá, ochotná. A měla hodně jasno také v těch věcech církevně-politických. No a potom se stala chartistkou, kolem ní se to právě sepisovalo také. A přednášela i u nás na Žižkově, i u mého bratra, bratr byl také jeden čas na Sázavě, u Žďáru jako farář, tak tam také přednášela o tolerančním patentu a věcech svobody. Takže té jsme si vážili velmi.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Čapek Petr

    (audio)
    délka: 01:08:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Praha, 30.07.2017

    (audio)
    délka: 01:45:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na přežití totalitní moci snadná rada neexistuje

Petr Čapek, 2017
Petr Čapek, 2017
zdroj: Sbírka Post Bellum

Petr Čapek se narodil 26. prosince 1936 v Praze do rodiny faráře Českobratrské církve evangelické. Jeho životní směřování ovlivnili strýcové Jan Blahoslav a Milíč Čapkové, stejně jako prostředí žižkovského evangelického sboru. Po absolvování gymnázia pracoval jako řidič tramvaje a dělník v gumárenském průmyslu, po roce byl přijat ke studiu na Evangelické bohoslovecké fakultě. Působil jako farář v Mariánských Lázních, v Merklíně u Plzně a v Děčíně. Spolupracoval s reformními teology z okruhu Nové orientace, byl sledován Státní bezpečností a opakovaně vyslýchán. Aby mu bylo zamezeno v práci s mládeží, kterou prý nepřípustně ideologicky ovlivňoval, byl mu načas odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Během svého působení v Děčíně zorganizoval řadu koncertů, přednášek a setkání.