Jiřina Kotalíková

„To byla obecná škola, kde se chodilo pět let, a pak byly tři roky měšťanský školy, to je jako dneska druhej stupeň. Ale tam u nás z těch malých vesniček, že to bylo daleko, tak tam to nebylo povinný, tam se nemuselo. Tam se mohlo chodit do tý čtvrtý třídy jako celý tři roky. A taky nechodil nikdo z holek. Od nás z tý vesnice chodili jenom ty chytřejší kluci. No a já jsem byla jako průkopnice.“

„Ale bylo zatemnění, nesmělo se, jak se rozsvítilo, muselo být všechno zatemněný, takový jako černý rolety, černý papíry tuhý, nesměla ani škvíra bejt. Aby se ty cizí letadla nemohly orientovat podle světla. A venku se nesmělo chodit se světlem, pouliční světla nesvítily, a když jsi chtěla jít ven s baterkou, musela jsi mít modrý stínidlo na baterce.“