Ivo Mludek

* 1964

  • „Na české straně chodil po Beskydech kurýr s batohem, ve kterém měl nějaké věci, aby to nevypadlo, že je prázdný. Po druhé straně hranice chodil kurýr polský. Batoh měl úplně stejný, jenže nacpaný literaturou a nejrůznějšími materiály. V jednu chvíli se oba na smluveném místě potkali, vyměnili si batohy a hned zase zmizeli. Každý na svou stranu. Takhle se to z Polska přenášelo. Tak to v nějakých intervalech pravidelně fungovalo.“

  • „Charta měla velký význam pro historii. O tom se samozřejmě hodně píše. Měla ale také velký význam pro takové jednotlivce, jako jsem byl já. Pro ty, kteří žili na maloměstech a v době, kdy Charta vznikla, jim bylo nějakých dvanáct třináct let. Začal jsem si uvědomovat, v jakém stavu společnost je a do čeho se mne od dětství snaží natlačit. Nechtěl jsem se tomu podvolit a Charta pro mne znamenala možnost říct ne. Toto opravdu ne. Pro mne to byla cesta k získání sebeúcty. Od základní a střední školy, na vojně, se mě pořád všichni snažili donutit k tomu, abych předstíral falešnou loajalitu k režimu. Tvrdili, že se budu mít dobře, když budu bonzovat, když budu vyvěšovat vlajky a zvedat ruku pro všechno, i když věděli, že si myslím něco jiného. Ve svých čtyřiadvaceti jsem viděl kolem sebe, jak už se velká část lidí mé generace, kteří byli dříve vůči všemu kritičtí, jak se začínají pomalu, ale jistě lámat. ‚Když to neudělám já, tak to udělá nějaký větší hajzl. Nemůžeš čurat proti větru.‘ Pomalu se z těch nonkonformních lidí začínali stávat panáci, kterým se ještě nedávno smáli. Já jsem to tak ale nechtěl a byla to pro mne vlastně taková pojistka, abych také nezpanchartěl.“

  • „Kdo jednou v bigbítu uslyšel tu živelnost, tu dravost, nekompromisnost a nesvázanost, kdo to porovnal s tím, co se hrálo v rádiu a televizi, kdo viděl tu škrobenost a dal to vedle sebe, ten musel zjistit, že existuje úplně jiný svět. A ten jiný svět, to bylo ono. To bylo to okno do úplně jiného života, než který jsme znali tady. Do školy jen v tesilkách, vlasy ostříhané dva centimetry nad límec, a když ne, tak vás odtáhli do kabinetu a tam ostříhali… A najednou tady byl někdo, kdo říkal, běžte s tím do háje.“

  • „Bylo pro mne otřesným zážitkem sledovat, jak moji vrstevníci, kteří teď ještě museli vytírat podlahu tkaničkami a tak dále, byli najednou schopni úplně stejným způsobem šikanovat nové vojáky, když právě narukovali. Změnili se během toho týdne, kdy přišli na vojnu mladí kluci a byli vystrašení stejně jako kdysi oni… A říkali, že jim to vracejí zpátky. Že tohle je přece spravedlnost. Byla to vysoká škola života. Z lidí se stala hovada, jen co k tomu dostali příležitost.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Opava, 22.03.2017

    (audio)
    délka: 05:01:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Opava, 08.10.2019

    (audio)
    délka: 01:40:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Není dobré volit vždy tu kratší cestu

Ivo Mludek / 1988
Ivo Mludek / 1988
zdroj: archiv Iva Mludka

Ivo Mludek se narodil 27. srpna 1964 v Opavě. Vyrůstal v Ludgeřovicích na Hlučínsku v rodině dělníka Vítkovických železáren Klementa Gottwalda v Ostravě, matka pracovala ve školní jídelně. V době studia Střední ekonomické školy v Opavě se postupně seznamoval s rockovou muzikou ze Západu. Na burzách v Ostravě nakupoval desky, šířil nahrávky a pořádal rockové poslechové diskotéky ve vesnicích v okolí Opavy a Hlučína. Po maturitě nastoupil základní vojenskou službu u jednotky Pohraniční stráže v Břeclavi a byl svědkem, jak komunistický režim hlídá železnou oponu. Od půlky 80. let pracoval jako kulisák ve Slezském divadle v Opavě a postupně navazoval kontakty s československým disentem a polskou opozicí. Šířil samizdat přivážený na Opavsko z Prahy a podílel se na vydávání vlastního samizdatového časopisu Protější chodník. V prosinci 1988 podepsal Chartu 77 a následně byl pravidelně zadržován a vyslýchán Státní bezpečností. V listopadu 1989 se stal vůdčí postavou sametové revoluce v Opavě. Počátkem roku 1990 odmítl vstoupit do politiky a spolu s dalšími lidmi založil noviny Region.