Václav Vlček

* 1944

  • „Psal jsem si s několika studenty od Havaje až po Německo. Jeden student se jmenoval Josef Strauss, stejně jako v té době ministr národní obrany. Poslal mně pohled, který jsem dostal, a byla na něm fotka Braniborské brány se zdí. A on tam připsal: ‚Takovou zeď svobody nám postavili sovětští přátelé.‘ Krátce nato přišli do internátu večer tři pánové z StB a až do rána mne dusili hlavně se slovy: ‚Visí nad vámi Damoklův meč. Buď nám řekneš, kdo pomlouvá naše zřízení, lidově demokratické zřízení,‘ opakovali, ‚anebo nejdeš k maturitě.‘ Bylo deset dní před maturitou. Musel jsem jim vydat veškerou korespondenci, kterou jsem měl na pokoji. Nic jsem na nikoho neřekl a kupodivu jsem byl další den diskrétně pochválen ředitelem školy s tím, abych se nebál, že k maturitě půjdu.“

  • „Na Domeček, kde táta strávil osm týdnů, vzpomínal nerad. Říkal, že je zde trýznili hlavně psychicky, strašením, že zničí jejich rodiny, a byl odepírán spánek. V cele byla celou noc rozsvícena tisíciwattová žárovka a každých třicet minut je dozorce budil. Vězeň se musel ohlásit a udělat deset dřepů. Řadu nocí probíhaly celonoční výslechy. Zvonkohra z nedaleké Lorety byla tátovi celý zbytek života odporná. Vyvrcholením psychického nátlaku byl půlnoční pochod temnou Prahou pod nataženými pistolemi vedoucího věznice Pergla a Švába, kdy táta čekal, že ho zastřelí, jako že je na útěku. Došli pěšky na ministerstvo národní obrany, kde měl táta kancelář.“

  • „Rozšlapali mu brýle, takže nebyl schopen číst. Další den přinesli protokol a řekli mu, že bude propuštěn, že obvinění byla neprokázaná. Táta ve falešné radosti protokol podepsal, a jak zjistil až za několik týdnů, bylo to vlastně přiznání. Často jsem se doma ptal maminky, kde je táta, a ona mi stále říkala, že je na cestách. Až na podzim jednou večer mně s pláčem sdělila, že je ve věznici. Byl uvězněn převážně ve věznici na Pankráci, kam jsme směli chodit na desetiminutovou návštěvu, myslím jednou za tři měsíce. Návštěvní místnost byla velká a ponurá a vězni byli od nás odděleni trojnásobným šedým silným plotem. V rohu místnosti byla nástěnka, ke které všechny návštěvy chodily a četly. Tak jsem se ptal maminky, co tam je napsáno. A ona mně odpověděla, že tam je nápis: Dnes byli popraveni...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha 5 - v bytě pamětníka, 02.02.2017

    (audio)
    délka: 01:14:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    byt pamětníka, Praha 5, 24.04.2017

    (audio)
    délka: 01:15:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je nutné vážit si svobody a dávat si pozor na líbivá slova vůdců

Vlček Václav
Vlček Václav
zdroj: Archiv pamětníka

Václav Vlček se narodil rok před koncem druhé světové války, 9. května 1944, do rodiny plk. letectva Václava Vlčka. Zažil perzekuci svého otce, který byl v roce 1949 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dlouhé roky za velezradu. Ve vězení byl otce několikrát navštívit. Po ukončení školní docházky na Smíchově a studiu na střední geologické škole v Příbrami nastoupil do podniku Geologický průzkum Jihlava a později k Ústřednímu ústavu geologickému v Praze. V letech 1976 až 1989 se účastnil geologických expedicí v Kurdistánu, Iráku a v Sýrii. Po návratech ze zahraničí byl vždy středem zájmu Státní bezpečnosti. V letech 1997 až 2013 pracoval na Úřadu pro státní informační systém, který se později transformoval na Úřad pro ochranu osobních údajů, odkud odešel do penze. Od roku 1976 je ženatý s Ludmilou Filgasovou, se kterou má dva syny. V současné době, v roce 2017, žije v penzi v Praze 5.