Suzanne Bartosek

* 1933

  • „Bylo to tenkrát všechno složité, protože když jsem byla vdaná, dostala jsem se sem do Čech a měla jsem vízum pro turisty. Já jsem tady chtěla zůstat a žít natrvalo s manželem. Pak jsem přišla do jiného stavu a pořád ode mne chtěli peníze, samozřejmě. A pořád jsem dostávala jenom vízum pro turisty. A vytvářeli na mne tlak, že budu mít možnost tady zůstat, když si vezmu československou (státní -pozn. ed.) příslušnost, což se mně nechtělo. Byla jsem a chtěla jsem být Francouzka. Tehdy nebylo možné (dvojí občanství - pozn. ed.), mít francouzský i český pas, jako je to dnes. (Vzdát se francouzského občanství - pozn. ed.) se mi absolutně nechtělo.“

  • „Oni (pohřebáci - pozn. ed.) měli strašně silnou baterku, chodili po bytě a všude hledali mrtvého. Až našli (syna) Ivana, který byl v plném spánku. Ivanovi bylo asi dvanáct roků. Tak ho probudili a Ivan jim řekl, že to není možné, aby táta zemřel, že ho před chvílí viděl, že se musel vrátit domů, že měl (žaludeční potíže). Ivan byl docela klidný a šel pro Natašku. Pohřebáci nevěděli co a jak a pak vypadli i s tou rakví.“

  • „(Václav Havel neměl) stejnou filosofii jako můj muž. V době normalizace v 70. letech, do roku 1983, pak už jsme tady nebyli, i když jsme neměli stejnou filosofii, tak jsme k sobě patřili. To bylo také velké plus. Že byla obrovská solidarita a že jsme k sobě patřili. Ať jsme byli katolíci, jako Hejda a Havel, nebo marxista jako můj muž. Samozřejmě, on už nebyl komunista, ale byl marxista. A náš velký kamarád Karel Kosík také. Ale my jsme k sobě patřili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Chrudimská 3, Praha 3, 22.11.2016

    (audio)
    délka: 01:47:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život mě stále baví

Suzanne Bartosek
Suzanne Bartosek
zdroj: Jan Holík

Suzanne Bartosek se narodila 13. července 1933 ve francouzském Brive La Gaillarde do rodiny, ve které se silně projevovaly levicové názory. Po absolvování prvního a druhého stupně základní školy v Nespouls a Brive studovala na gymnáziu v Saintes, kde v roce 1951 maturovala. Při pobytu na pařížské Sorbonně, kde studovala zeměpis a dějepis, se seznámila s českým historikem a filosofem Karlem Bartoškem. Ten tehdy vedl československou delegaci studentů. V roce 1959 se vzali. Po roce 1968 musel Bartošek v Československu čelit perzekuci ze strany komunistického režimu. Situace rodiny se vyhrotila v roce 1977, kdy muž podepsal Chartu 77. V roce 1982 odešli Bartoškovi do Francie a do Čech se vrátili až po listopadu 1989. Ve Francii pamětnice začala znovu učit. Do penze odešla v roce 1993 a v současné době žije v Paříži. Do České republiky se stále ráda vrací.