Bc. Jaroslav Bašta

* 1948

  • „V době, kdy jsem tam byl já, tak ještě doznívaly speciálně v těch regionech dvě věci. Zaprvé tam zvolna skomíral Sovětský svaz z hlediska personálního výběru a politiky a další a zadruhé tam ještě běžel takový jelcinovský model ‚vezměte si tolik nezávislosti, kolik unesete‘, což leckde vedlo k tak extrémním případům, jako třeba Čečna. I jinde to vyvolávalo tyhle spory. A pak je tam ještě třetí moment, který se nejvíc projevoval na regionální úrovni, ale někdy byl přítomen i v celostátní politice. To je z tohoto pohledu poněkud nešťastná přímá volba. Protože přímou volbou se v Ruské federaci tehdy volili starostové měst, gubernátoři – a prezident. Vůči tomu prezidentovi si většina z nich tolik nedovolovala, ale neexistoval v době, kdy jsem tam byl, žádný region, ve kterém by byla dobrá spolupráce mezi přímo zvoleným starostou velkého města, případně sídelního města té gubernie, a gubernátorem. Protože oni měli pocit, že oba dva mají stejně silný mandát, protože byli zvoleni přímou volbou lidu.“

  • „Bylo to dáno tím, že mezi tím, kdy jsem skončil na mostech, to bylo na konci února, a konkurzem, který byl na mé narozeniny patnáctého května devadesát, tak mne poprosil Ivan Dejmal, který byl v rámci Občanského fóra na prověrkových komisích na ministerstvu vnitra, jestli bych ho nevystřídal, protože on se dal posunout na místo ředitele nějakého ústavu. Tak jsem mu na to kývl a pak mne to docela zaujalo a nakonec, den po tom, co jsem vyhrál konkurz, tak mne přesvědčoval Honza Ruml, který se stal mezitím náměstkem ministra vnitra a měl na starosti Úřad na ochranu ústavy a demokracie, jestli bych tam nezůstal a nenastoupil jako ředitel toho protiteroristického odboru. Tak jsem si nakonec říkal, že archeologie je věda do dobrých časů, klidných, a teď že bych měl dělat něco pro vlast, takže jsem na to kývl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, byt pamětníka, 01.02.2017

    (audio)
    délka: 02:02:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Archeologie je krásná věda, ale v dobách neklidných na ni nezbývá čas

Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta
zdroj: Pamět národa - Archiv

Jaroslav Bašta se narodil 15. května 1948 v Plzni. Základní školu absolvoval v Žatci, kam se jeho rodina přestěhovala. Dále pokračoval studiem na střední všeobecně vzdělávací škole (gymnáziu) tamtéž. Po maturitě pracoval v letech 1966 až 1967 v Elektroporcelánu Louny jako vychovatel učňů a po tomto mezistupni byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Tam studoval v letech 1967 až 1970 historickou archeologii. Za aktivitu ve studentském Hnutí revoluční mládeže byl v roce 1970 zatčen a v roce 1971 odsouzen na dva a půl roku. Do roku 1988 pracoval u státního podniku Stavby silnic a železnic, zprvu jako dělník, později (1988 až 1989) jako technik. Už v prosinci 1976 podepsal Chartu 77 a aktivně se podílel na práci v disentu. V 80. letech byl vědecky činný v archeologii, napsal přes 130 odborných článků a studií. Brzy po sametové revoluci vyhrál konkurz na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990 až 1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991 až 1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Koncem roku 1994 se stal členem ČSSD. Ve volbách v roce 1996 byl za svou stranu zvolen do Poslanecké sněmovny. Zasedal ve výboru pro obranu a bezpečnost jako jeho místopředseda a ve výboru organizačním. Byl rovněž předsedou komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby. Mandát ve Sněmovně obhájil ve volbách v roce 1998. V letech 1998 až 2000 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana. Po odchodu z ministerského postu zastával ještě po několik měsíců post člena sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost. Na poslanecký mandát rezignoval v září 2000. V letech 2000 až 2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a v období let 2005 až 2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007 až 2010 velvyslancem na Ukrajině. Je ženatý, jeho manželka Dara Baštová je archeoložka. Po odchodu do důchodu začal psát politické komentáře a historické romány. Kromě literární činnosti vystupoval na různých seminářích a politických debatách. V roce 2019 neúspěšně kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v čele kandidátky Bezpečnost, odpovědnost, solidarita (hnutí BOS). Sociální demokracii opustil a v roce 2021 pak v parlamentních volbách vedl kandidátku hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) v Pardubickém kraji a po letech se stal opět poslancem Parlamentu české republiky.