Miroslav Seidl

* 1933

  • „No, a třetí záliba, to byl les a hory. Prakticky když jsem to všechno skončil, tak jsem se usadil pod Klínovcem v tý obci Kovářská, no, a tam jsem byl denně v lese. Do lesa jsem to měl sto metrů a můžu vám říct, že není nic lepšího. Představte si, že sedíte v lese, svačíte a teď vám na ruce přistane sýkorka a ďobe vám z ruky. To se vám tady nestane. Nebo na vás kouká jezevec. Pak mě taky lákali, že bych moh bejt ten lidovej myslivec, no, ale to jsem odmítnul, protože když se podíváte jelenovi nebo lani do očí, tak já nevím, kdo má chuť vraždit, já teda určitě ne.“

  • „Nakládání toho kostela na vozejky, to byla mravenčí práce. Veškerý zdivo se muselo podřezat a nasunovat vozejky, který potom hydraulicky, takový ohromný válce to mělo, to zvedaly. Řízení těch vozejků probíhalo tak, že každou půlminutu proběh z toho počítače přes všechny vozejky impulz, kde se objevovala buďto záporná, nebo kladná stránka. Ta záporná stránka bylo, že je tam pokles, kladná, že to tlačí moc. To se dávalo dohromady, aby to byl takovej zlatej průměr a tím, aby ten kostel se nerozpadnul. Veškerý trhliny na tom kostele byly hlídaný takovejma odporovejma vysílačema, kdyby se ta trhlina zvětšovala, okamžitě by se to celé zastavilo.“

  • „Víte, já už mám pravnoučata a lituju, že nemůžou prožít takový dětství, jaký jsem prožíval já. Sice to dětství pro někoho může vypadat všelijak, protože já jsem chodil tři kilometry do Slanýho do školy, každej den, v zimě, v létě. Přišel jsem ze školy, no, a taška šla do kouta a my jsme měli zábavu, to byla taková vesnická parta naší generace. Spolu jsme pásli husy, spolu jsme plavili koně, spolu jsme hrávali fotbal. Přesně podle Menšíka, kterej v jedný povídce říká, že všechno v okruhu 20 kilometrů, co rostlo, bylo jejich. To samý my. Cestou ze školy jsme věděli, kde je tuřín, kde jsou hrušky, kde jsou švestky. Prostě všechno. Kolikrát jsme přišli ze školy špinaví jako kominíci, protože cestou jsme si udělali oheň, vykopali brambory, opekli, snědli… To vy neznáte, ani dnešní generace to nezná. Šplhání po stromech, po skalách, to bylo naše.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Mostě, 25.04.2016

    (audio)
    délka: 48:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Já na to dnes pohlížím tak, že to byla zoufalá akce komunistů, aby se zviditelnili ve světě

Miroslav Seidl
Miroslav Seidl
zdroj: Děti z PNS

Miroslav Seidl se narodil 10. ledna 1933 v Dolíně u Slaného. Tatínek Antonín pracoval jako jeřábník a svářeč v Poldovce, maminka Anna dělala na statku. Vystudoval střední školu elektrotechnickou v Chomutově, pracoval na úpravně uhlí v Komořanech, později ve firmě Elektrizace železnic Praha, kde se vypracoval až na pozici vedoucího montéra. V roce 1975 se podílel na stěhování kostela Nanebevzetí Panny Marie. Díky své práci procestoval celou Evropu, Sovětský svaz a byl i v Iráku a Spojených arabských emirátech. V Evropě se mu nejvíce líbilo ve Švýcarsku, v Montreux u Ženevského jezera. V Asii na něj zapůsobil Kurdistán. Bydlel v Mostě, Chomutově, v obci Kovářská, nyní opět v Mostě v domově pro seniory Astra.