Vladimír Nádraský

* 1945

  • „A teď nás vezli dvě stě padesát kilometrů, krásná dálnice. Hodně dlouho jsme jeli přes ten Peking. Viděli jsme, jak Peking roste dál do šířky jako Dubaj. Dubaj se taky rozšiřuje směrem do pouště a do moře, tak Peking se rozšiřuje dál a dál na jih. A ten smog je všude, ale pomalinku, jak se blížíte na konec Pekingu, tak ustává, ale tam pak jsou všechny ty fabriky. Kolem Pekingu jsou fabriky, průmysl a výtopny. Takže, jak jsme se dozvěděli, když to fouká od Gobi, tak prší červenej déšť, když fouká od Sibiře, tak je suchej mráz, a když to fouká od moře, tak zase jsou [cítit] ty chemičky, co jsou u moře, a ty fabriky kolem Pekingu. Takže jsme viděli Peking, jak končí pomalinku výstavba a jak jsou ty fabriky a výtopny, a pak jsme dlouho jeli přes takovej – nic, kde byly jenom samé stromy. To jsou prý prakticky plíce Pekingu, kde mají vysázeny takové divné lesy, které prakticky dýchají. I ve městě jsou všude keříky podél baráků a podle silnic. A pak teprve přijíždíte, jedete dlouho a pak je v dálce nějaké město. My jsme se ptali toho chargé d’affaires, co to je. On povídal, to je víska. My jsme jeli okolo toho snad půl hodiny. Ono to bylo větší než Praha – a prý víska! To bylo několik takových měst v dálce, taky moderních, to máte minimálně pětadvacet pater, ty baráky. V dálce vidíte vedle dálnice stěnu pětadvacetipatrových baráků, a to je prý vesnice. Ono to je, jako když jedete okolo Prahy. A pak nám pan Jirsák povídal, zatímco Dubaj má asi milion obyvatel v noci a ve dne má tři miliony, tak tohleto má deset milionů v noci a třicet milionů ve dne. To je jako tři republiky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha - Motol, 22.09.2016

    (audio)
    délka: 04:16:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přátelství vděčných Číňanů přetrvalo období politické nepřízně

Pamětník - historický vzhled
Pamětník - historický vzhled
zdroj: archív pamětníka

Vladimír Nádraský je synem „Vaška“, jehož jméno znají i v Číně. Jeho otec Václav Nádraský byl vyučený automechanik, měl blízko k závodním automobilům, ale také měl vztah k zemědělství. Jako aktivní člen komunistické strany dosáhl významné pozice na ministerstvu zemědělství a v roce 1956 vedl skupinu českých odborníků, kteří byli vysláni na pomoc vzorovému čínskému státnímu statku. Syn Vladimír byl mezitím účasten faktické likvidace hospodářství matčiných rodičů ve prospěch tamějšího jednotného zemědělského družstva, což způsobilo mladému člověku nesmírné trauma. Vášeň pro stroje ho přivedla do továrny na motocykly Jawa, kde se vyučil zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby se do Jawy vrátil, ale ta přešla na jinou výrobu, která již pamětníka nezajímala. Vykonával různá zaměstnání, která slibovala možnost získání bytu pro rodinu. Když pracoval, již v důchodu, na technickém místě v nemocnici Motol, byl pozván do Číny, kde se konala oslava v místě někdejšího působení jeho otce. Odjel tam jako člen delegace čtyř potomků české skupiny odborníků, kterou tehdy vedl jeho otec.