Jiří Štěpánovský

* 1961

  • „Otec se pak po vojně vrátil. Ještě čtyři roky hospodařili za docela těžkých podmínek, protože museli odevzdávat dávky, měli povinné odvody, povinný plnění dodávek ze statku pro stát a to bylo dost krutý, že kolikrát neměli ani čím nakrmit vlastní dobytek, a tahle situace byla až do roku 1957, kdy došlo ke kolektivizaci a museli vstoupit do družstva.“

  • „Když vezmu věznění svého otce, tak to taky souviselo s udáním ze strany agronoma stávajícího družstva, že nechtěl jet pracovat s koňma na podmáčený pole, když viděl, že to je zbytečný. Takže ty střety názorů byly, ale stranickej funkcionář měl vždycky navrch, a když se ten dotyčnej vzepřel, tak to dopadlo tak, že byl zažalovanej a souzenej. Ono tenkrát si pustit pusu na špacír nebylo jen tak.“

  • „Vím z vyprávění mýho dědy: ‚Přijel jsem z pole, stáli tam dva tři pánové v pláštích a že to tady zabírají.‘ Děda říkal: ‚Já jsem takhle vytáh na šejtroku bič a že jim zahrozím. On šáhnul do kapsy, vytáhl pistoli a nezbylo nic jinýho než se podvolit.‘ Zabrali dobytek, koně, stroje, nezbylo tam nic.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Byšice, 28.04.2016

    (audio)
    délka: 01:17:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tenkrát si pustit pusu na špacír, to nebylo jen tak

Tatínek v učení
Tatínek v učení
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Štěpánovský se narodil 28. března 1961 do statkářského rodu. Jeho dědeček se do Byšic přiženil po první světové válce a jejich statek se stal během dalšího období dějištěm mnoha historických událostí. Za druhé světové války zde byli ubytováni nejdříve němečtí, později sovětští vojáci. Rodina si statek udržela až do roku 1957, kdy museli svůj majetek nedobrovolně odevzdat v rámci kolektivizace. Na statku hospodařili dál, ale v praktických záležitostech se dostávali do sporu s vedením JZD a otec byl v důsledku těchto neshod dvakrát uvězněn. Jiří Štěpánovský kráčel dál v rodinných šlépějích, vystudoval střední zemědělskou školu a začal pracovat v místním zemědělském družstvu. Nejprve jako mechanizátor, později jako zootechnik. Po roce 1989 mu byla v restituci vrácena polovina statku jako součást dědictví po dědečkovi a s otcem se rozhodli, že rodinnou tradici obnoví a od roku 1992 začali znovu hospodařit vlastními silami spravovat. Jiří Štěpánovský v péči o 40 hektarů půdy a mnoho zvířat úspěšně pokračuje za podpory celé rodiny dodnes.