František Lesák

* 1922

  • „Já jsem nemohl pochopit jednu věc. Že českoslovenští státní občané, i když německé národnosti… Benešovy dekrety nevyšly v žádných novinách, ty detaily taky neznám nakonec, ale podle mě antifašisti tady asi měli zůstat. Jenže místo aby je tu nechali, tak prostě je dali do prasečáků a to… A já jsem se tam staral, mám na to taky doklady, staral jsem se o jednu rodinu a došlo to tak daleko, že když je dali tam do lágru, tam byl taky náhodou malej koncentrační tábor a tam je shromažďovali. A protože on měl tři děti, tak já jsem mu tam nosil obědy a večeře, protože oni měli příděly 100 gramů chleba na den, prostě bylo to hrozný. A já jsem říkal: ‚A kdo vám tohleto dal?‘, když jsem byl na tom okresním národním výboru. ‚Kdo vám dal tohleto, že oni mají mít tolik, jako když jsou v koncentráku, vždyť oni nejsou, vždyť jsou to občané naší republiky. Tohle není možný.‘ Tak jsem se tam s nima… jenže s komunistama se nedohodnete v životě, ty mají svou pravdu a tím to skončilo. Tak jsem se o něj staral. A on taky potom mě v pozdějších letech sháněl, našel mě tady v Dolánkách, tam jsem postavil barák hezkej, tak mě tam našel.“

  • „Zmíním se vám o Masarykovi, konkrétně. My jsme byli, to bylo teplo, nějak v červnu, a teď najednou jsme si tam hráli a tam byli raci v tom potoku Šáreckým. Prostě jsme tam chytali, to víte chytnout, když by vás štíp, tak by vás pěkně proštíp. Zatímco jsme hledali, tak najednou se ozve hlas, koně jsme slyšeli, že zastavil. A slyšíme: ‚Tak, děti, jak se máte, co děláte?‘ – ‚No, pane, jestli chcete, tak vám dáme raka, chytili jsme.‘ A on říká: ‚A co tatínek s maminkou? Mají práci?‘ A my jsme říkali: ‚No, choděj do práce, oba dva.‘ A on říká: ‚To je dobře.‘ Pamatuju se na to, jako by to bylo dneska. ‚To je dobře, že mají práci, buďte hodný a poslouchejte rodiče.‘ A odjel dál. A proč tam jezdil? On nás tam ještě nachytal asi dvakrát. Totiž ve Veleslavíně, tam byl zámek a tam se léčila jeho manželka.“

  • „A vy jste byl i na barikádách?“ – „Ne, já nebyl na barikádách, já právě že jsem měl tady tyhle kurzy a jsem farmaceut, tak jsem si tam založil ošetřovnu v Praze v Břevnově, na Kutnauerově náměstí. A po levý straně, to se mi líbilo, tam byl velký rodinný dům, a byly tam dvě garáže vedle sebe. A já se vrátím trošku nazpátek. To byla tenkrát sobota a já jsem jel něco si vyřídit na Pankrác. Tak jsem jel na Pankrác. Už když jsem projížděl tramvají ráno, tak kolem tý sedmý hodiny osmý, a když jsem to projížděl na Václavským náměstí, tam to začlo, tam byly všude vlajky malý, vyvěšený z oken, ale Baťa měl až dolů k zemi vlajku a ten největší a nejlepší hotel v Praze tenkrát, ten to měl taky až na zem. No tak já jsem si zařídil tuhletu ordinaci, takže jsem to měl poměrně brzo zařízený, a tam byly tři děvčata, čtyři. A jedna byla zdravotní sestra doopravdy a ty druhý byly dobrovolný. Tak jsem jim napsal, co bych potřeboval, a ani jsem si toho nevšimnul, ale ta sestra přešla silnici a tam byla hned lékárna. Byl jsem nesmírně překvapený, co mně všechno poslali. Poslali mi veškerý materiál, já jsem na to dělal kurz, tak asi těch 40 hodin nebo 60 hodin, tak mně poslali peány. A teď si představte i kleště porodní. Já jsem říkal, to snad nebude potřeba, ale to nevadí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bohušovice nad Ohří, 05.08.2013

    (audio)
    délka: 01:20:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

S komunisty se nedohodnete

5271320573bf8.jpg (historic)
František Lesák

František Lesák se narodil 24. března 1922 v Praze nezletilým rodičům. Po narození byl umístěn do nalezince a rodičům vydán až po dosažení jejich zletilosti. Stejný osud potkal i jeho o dva roky mladší sestru. Vyučil se farmaceutem a pracoval v oboru až do doby, kdy byl za války pracovním úřadem přeřazen na nucené práce na letišti Ruzyně. Během Pražského povstání založil na Břevnově provizorní ošetřovnu pro nemocné a raněné. Za pacienty dojížděl po celé Praze. Po válce se odstěhoval do Děčína, kde vedl drogerii. Založil úspěšný sportovní klub. Vystřídal několik různých prací a kariér. Odmítl vstoupit do komunistické strany a často měnil pracovní zařazení. Jeho syn zemřel za nevyjasněných událostí, zřejmě po konfliktu s příslušníkem Veřejné bezpečnosti.