Tazatel: „Letěla jste tehdy poprvé letadlem?“ – „No jistě, to víte… Lulčuk.“
Tazatel: „Bála jste se nebo jak jste ten let prožívala?“ – „Ne, my jsme měly pro strach uděláno. Nehledě k tomu, víte, když jste pořád nohama vzhůru a hlavou dole při cvičení, tak vám to je v tom letadle jedno. Je to paráda, jak tam sedíte pohodlně…“
Tazatel: „Takže tam jste byly ubytovány na nějakém hotelu?“ – „St. Helen’s School, to byla škola, a protože byly prázdniny, tak to bylo prázdné. St. Helen’s School, dodnes si to pamatuji.“
Tazatel: „Jak na vás působil Londýn?“ – „Co vám mám povídat! Tím, že jsem byla mezi Lulčem a Brnem… a to Brno už bylo velké město, tak mně to zas tak nepřipadlo, že jsem v Londýně…“
Tazatel: „Londýn jako Brno?“ – „O něco větší!“
„Víte, potom už žádné (sportovní) akce vcelku nebyly. To byl smutek… vzhledem k tomu, že jsme byly sokolky, tak se každý bál nás pozvat. Bylo to velice smutné, když se to tak vezme. Ale my jsme si z toho nic nedělaly. Svoje jsme si odcvičily, odzávodily, vyhrály, medaile byla v kapse, tak co! Víte, v tom Sokole bylo prima to, že vždy vás ti starší vzali pod křídla. Samozřejmě, že cvičit nebyla jednoduchá věc. Vždy musel někdo dávat záchranu, vymýšlet sestavy a tak. Takže to bylo vždy prima, že jsme měly starší sestry, co o nás pečovaly.“
„To je vlastně jediné, co člověku zbylo, že čtu. Co můžete dělat? Cvičit, to už nemůžete, tělo už to nevydrží. Mám dvě rodiny a děti, jinak si žiji velice poklidným a prima životem.“ Tazatel: „Takže už ani trochu si po ránu nezacvičíte?“ – „Ne, to by mně připadalo směšné. Jak se dostanete z tohoto ‚švunku‘, tak je konec.“
Marie Ďurovičová, za svobodna Kovářová, se narodila 11. května 1927 v moravské vesnici Luleč u Vyškova v rodině Vojtěcha a Marie Kovářových. Od mládí cvičila, stejně jako její rodiče a prarodiče v tělovýchovné organizaci Sokol. Obecnou školu absolvovala v Lulči a měšťanskou školu ve Vyškově. V době, kdy studovala na brněnské Vysoké škole zemědělské, cvičila v sokolské jednotě Sokol Brno 1. V roce 1948 byla vybrána do družstva gymnastek, které úspěšně reprezentovaly naši republiku na letních olympijských hrách v Londýně 1948, kde získaly zlaté olympijské medaile. Její radost však byla pokažena smrtí jedné členky družstva Elišky Misákové. Po návratu z Londýna ještě nějaký čas cvičila, pociťovala však sílící tlak komunistického režimu proti sokolské organizaci, která byla v roce 1956 zakázána. Pracovala v Brně ve Stavoprojektu, sportu se přestala věnovat a postupně u ní převážily pracovní a rodinné povinnosti. Provdala se za Ing. Svetozára Ďuroviče, se kterým má dvě děti. Marie Ďurovičová zemřela 4. ledna 2023 ve věku 95 let.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
