Alexander Speiser

* 1928

  • „Vraceli jsme se pěšky, psi šli vedle nás neustále, a když někdo vystoupil z řady, psi na něj zaútočili. Ale přijelo a zastavilo vedle mě auto, seděl tam Lagerführer, velitel lágru, Obersturmführer Jelinek. České jméno, slovanské. ´Pojď ven.´ Vzal mě do auta, velitel lágru, a vzal mě domů k němu. Měl tři syny. Říká: ´Odedneška…´, ptal se synů: ´Chcete ho?´ -´Ano.´- 'Odedneška budeš čistit a vařit všechno, co moji synové potřebují.´ - 'Takže každé ráno místo, abych šel do práce do BMW, přišel SS, vzal mě do domu Jelinka, kde bydlel a měl rodinu, a já jsem vařil, čistil, všechno. Já jsem si připomenul, byl jsem nejmladší kluk doma, a maminka vždycky, když vařila, mi říkala: ´Pojď sem, podívej se, jak to dělám.´ Říkám: ´Maminko, já nejsem děvče, já jsem kluk.' - ´Ty nikdy nemůžeš vědět, co život požádá.´ Takže já jsem vařil dobré věci a kluci to měli rádi.“

  • „Tatínek byl měsíc nebo měsíc a půl po operaci a maminka… Seděli jsme spolu všichni tři, maminka, tatínek a já, ostatní bratry vzali už předtím do pracovních lágrů Maďaři, to byla také politika Horthyho, že potřebuje pracovní sílu. Mamika… Tatínek položil ruku na maminčinu ruku, já na to a říká maminka: 'Synku, nevím, co bude zítra, nevím, co bude pozítří, ale kdekoli přijdeme, ty budeš s tatínkem, dej pozor na něj. Ty mi to musíš slíbit.' Já jsem přísahal, slíbil jsem mamince, že budu dávat pozor na tatínka. A slovo u nás, to bylo slovo. Někdo řekl, a musel to udělat. To byla naše výchova.“

  • „O půlnoci, ve dvě, ve tři, jsem se vzbudil. Slabý, na čtyři jsem začal klesat, a vlezl jsem do takového kýblu, který tam byl, a já jsem tam začal lízat kolem dokola, co tam bylo ještě jídlo, a uprostřed jsem zaspal. Ráno, v pět šest hodin ráno, každé ráno přijede vůz, bere ty kýble a taky mrtvé, společně, položí je na vagón, který tam přijel, a jedou. Neviděli, že já jsem v tom kýbli. Zázrak: auto jede, a ten kýbl spadne na cestě přímo u baráku, kde byl tatínek. Přímo. Já jsem vylezl z kýblu, šofér neviděl, že ten kýbl spadl, šel jsem, a tak jsem se zachránil. Ale ta preciznost, kterou měli Němci, protože několik hodin předtím tam napsali, že tam jich více a tady jeden méně, tak dali ještě jednou, automaticky, a já už jsem tam byl jako více, a tam už to bylo méně, takže s tím jsem se zachránil.“

  • „Jednoho dne vyhlásili, že kdo je slabý a chce jít někam, kde dostane více jídla a bude pracovat, ať vyskočí, ať vystoupí z řady. S tatínkem jsme vystoupili, dali nám mýdlo do ruky, a vzali nás do gazové [plynové] komory. Nevěděli jsme, že to jsou gazové komory, a i kdyby nám to řekli, tak bychom nevěřili. Byli jsme tam, čekali jsme a dívali se nahoru. Říkali, že se musíme umýt. Čekali jsme, až vyjde voda, ale tam nikdy voda nevyšla, vždycky vyšel gaz, plyn, Cyklon. A ten plyn nevyšel. Náhle nám otevřeli dveře, říkali: ´Běžte zpátky, jste už čistí.´ Vrátili jsme se do lágru a nevěděli jsme, že jsme se zachránili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Tel Aviv, Izrael, 18.11.2015

    (audio)
    délka: 01:56:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Synku, dávej pozor na tatínka

Dobová fotografie cca 1941/42
Dobová fotografie cca 1941/42
zdroj: archiv pamětníka

Alexander (Alex) Speiser se narodil 12. října 1928 v jihoslovenském městě Nové Zámky v židovské, nábožensky založené rodině jako nejmladší ze tří synů. V roce 1930 se rodina přestěhovala do Českého Těšína, kde otec pracoval jako obchodník. Po polském záboru Těšínska na podzim 1938 se rodina vrátila do Nových Zámků. Otec zařídil rodině falešné české dokumenty, pod nimiž žili do května 1944. V květnu 1944 byl Alexander spolu s rodiči odveden do ghetta v Nových Zámcích, odkud 15. května 1944 odjeli do Osvětimi. Alexander i jeho otec byli při vstupní selekci uznáni za práceschopné, matka byla zavražděna. Tehdy patnáctiletý Alexander se dostal do cikánského tábora spolu s 1200 dalšími mladšími chlapci, později tajně přešel do tábora, kde byl i jeho otec. Po pěti měsících v Osvětimi v říjnu 1944 oba prošli selekcí a odjeli to tábora v Dachau, odkud byli převezeni do tábora v nedalekém Allachu. Pracovali v továrně BMW jako úklidová četa, Alexander později sloužil rodině velitele tábora. 1. května 1945 se spolu s otcem dočkali osvobození tábora americkou armádou. Vrátili se do Nových Zámků, ale záhy se přestěhovali do Českého Těšína. Alexander zde nastoupil na gymnázium, kde v květnu 1949 složil maturitní zkoušku a ve stejném měsíci odjel do Izraele. V letech 1950-1963 sloužil v izraelské armádě nejdříve jako pilot, později jako logistik. Po odchodu do civilu založil soukromou firmu. V roce 1962 se oženil a s manželkou vychoval tři děti. V roce 2010 byl za šíření dobrého jména České republiky v Izraeli oceněn stříbrnou pamětní medailí Senátu ČR. Alex Speiser žije v Tel Avivu.