Renata Roušalová, roz. Včeláková

* 1930

  • „Já jsem jim šla otevřít. Maminka asi dělala něco k večeři. Já jsem šla otevřít a oni se takovou špatnou češtinou ptali, jestli je Herr Včelák doma. Poslala jsem je do pokoje, protože jsme byli zvyklí, že k nám chodilo dost návštěv. A jeden z mých posledních pohledů byl, jak otec stojí, ruce má nahoře a ten nacista mu jede po kalhotách. Šacoval ho, jestli nemá zbraň, a druhý na něj mířil revolverem. Potom si nějak sedli a hovořili. Jo, a dělali nám prohlídku bytu.“

  • „Přijeli jsme do toho Brna, kde tedy, mám dojem, jsme byli dlouho, ale ono to asi tak dlouho nebylo. Čekali jsme ve vagonu na nádraží a byl těžký nálet na Brno. Načež jsme šli do krytu. To jsme se báli. Já jsem se bála. Ještě s tou Janou, co jsem měla na starosti. Ona snad dostala ještě průjem, protože ta strava v těchto dnech nebyla nic moc. Nebylo to hezké.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, u pamětníka, 08.10.2011

    (audio)
    délka: 02:21:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Naposledy jsem tatínka viděla, když ho šacovali gestapáci

Renata Roušalová, rozená Včeláková, se narodila 23. února 1930. Pochází z rodiny lékaře Jana Včeláka a vyrůstala se svým o tři roky mladším bratrem Ivem. Matka byla dcerou vysokoškolského profesora. Jan Včelák zastával vysoký post v Masarykově lize proti tuberkulóze. Celá rodina bydlela v domě sídla organizace na úpatí petřínského kopce v Praze. Jan Včelák se zde seznámil s dalšími odbojáři a společně s nimi pomáhal na jaře 1942 parašutistům. Děti však o činnosti mnoho nevěděly. Otec byl zatčen 3. července 1942, den poté matka. Oba byli zavražděni v koncentračním táboře Mauthausen v říjnu 1942. Oba sourozenci žili přes prázdniny se známými a na začátku září byli internováni nacisty. Patří mezi tzv. Svatobořické děti. Nejprve pobývali na zámečku Jenerálka v Praze a posléze v jihomoravských Svatobořicích. Závěr války děti strávily v Plané nad Lužnicí a poté u rodiny Hubertových v Soběslavi. Po válce byli sourozenci rozděleni. Renata byla svěřena příbuzným matky, bratr vyrůstal u příbuzných otce. Renata nastoupila na gymnázium, ale bylo náročné dohnat tříletý výpadek. Nakonec odmaturovala na hotelové škole a svůj profesní život strávila v pohostinství. Bratr Ivo se živil jako zeměměřič, zemřel v roce 2002.