Marie Wollnerová

* 1936

Svědci lokálních událostí spojených s druhou světovou válkou, Svědci lokálních událostí z éry komunismu
Pražské povstání, Invaze vojsk Varšavské smlouvy, Politické procesy v Československu v éře stalinismu, Proces s Dr. Miladou Horákovou, Měnová reforma a následné občanské nepokoje
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Myslela jsem, že vypukla válka

    (video)
    délka: 02:09
    Download file
    Info

    „V roce 1968 bylo mojí dceři devět let a jela od manželovy továrny na dětský tábor na prázdniny. A 21. srpna měla narozeniny. A já jsem 20. srpna šla na poštu a poslala jí telegram: ‚Miláčku, přeju vše nejlepší a doma máš dárek.‘ A koupila jsem jí ruční šicí stroj. Odmalička šila. A ráno jsme se vzbudili a byl 21. srpen, pod okny jezdily tanky a já myslela, že je válka. Manžel zblednul, ten ty situace těžko zvládal. Já řekla: ‚Obuj se a jdeme, já pro tu holku jdu!‘ Oni byli v Ondřejově, co je hvězdárna. Já myslela, že vypukla válka a já ji už neuvidím, když se tam nedostanu. To jsme ještě neměli auto. ‚Obuj se a jdeme, dojdeme tam pěšky!‘ řekla jsem. Tak jsme vzali pohorky, batohy, přišli jsme k Palackému mostu a oni nás vrátili. Tam stály dva tanky proti sobě, průchod jen pro jednoho člověka. Oni nás nepustili. Já byla úplně šílená, ale oni, naštěstí, ta továrna to zorganizovala, že nám asi za tři dny ty děti přivezli.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Bída byla hrozná

    (video)
    délka: 01:53
    Download file
    Info

    „Bydleli jsme v kuchyni a v pokoji bez vody a bez toalety. Chodilo se jedenáct schodů na záchod a voda byla jen na chodbě. Vodovod. Tam jsme chodili s konví. No a tak jsme žili. Chudí, ale hlad jsem neměla. Ale bída to byla hrozná. Pamatuju, že babička přinesla chleba a takhle škrábala tu mouku, aby měla na jíšku. Nebo byl příděl jenom asi půllitr mlíka na týden a moje maminka šla z toho důvodu pracovat do mlékárny. To byla soukromá mlékárna na Arbesově náměstí. A roznášela mléko po domácnostech. Taky Němkám. A ty Němky měly na zátce fialovou známku, to bylo plnotučný, a my obyčejný měli odstředěné to mléko. A maminka ty mléka přehazovala a já na ni musela čekat někde v domě, než jsem šla do školy. Tehdy byly třeskutý mrazy. Nutila mě, abych tu smetanu vypila. To bylo ledový, já to pít nechtěla, ona mi dala pohlavek a: ‚Vypij to, je to zdravé!‘“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Komunisti na sebe žalovali

    (video)
    délka: 00:34
    Download file
    Info

    „Mně se to ze začátku líbilo. Tedy že nebudou chudí ani bohatí a všichni budeme mít stejně. No ale potom, s přibývajícím věkem, jsem viděla ty kariéristy, kteří se dostávali nahoru. Víte, žalovali na sebe, psali anonymy. To všechno jsem zažila. To už jsem byla dospělá a to se mně samozřejmě nelíbilo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.02.2016

    (audio)
    délka: 01:07:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byla jsem chudá, ale život jsem si uměla užít

Marie Wollnerová, 2016
Marie Wollnerová, 2016
zdroj: autoři natáčení
zdroj: autoři natáčení
Stáhnout obrázek

Marie Wollnerová se narodila 1. února 1936 v Praze v chudé dělnické rodině. Otec zemřel, když jí bylo čtrnáct let. V roce 1951, ihned po ukončení základní školy, nastoupila do továrny Motorlet. Vyučila se leteckým mechanikem a montovala součástky leteckých motorů. Tuto práci v Motorletu dělala do roku 1959. Za tu dobu byla svědkem utužování moci komunistů a toho, jak ovlivňovali život v továrně. Sama do KSČ nikdy nevstoupila. Po roce 1959 se živila příležitostnými pracemi, které jí umožňovaly věnovat se doma dětem. V roce 1991 odešla do penze a ještě si přivydělávala úklidem v domácnostech.

Zobrazit celý příběh pamětníka (česky)
Fotografie (2)
Odkazy (0)