Jan Maria Dobrodinský

* 1925

  • „Až po létech, kdy už jsem dávno učil na VŠMU, tak mi paní Rudkalová (z VŠMU) řekla, že když jsem se hlásil na místo do rozhlasu, tak někdo přišel a chtěl moje kádrové materiály. Jenomže ten kádrovák tam nebyl a ona tam sloužila za něho. Řekla jim, že tam jsou sice ještě nějaké materiály z konzervatoře a z filozofické fakulty, ale že to přešetřovali a není to podstatné, a nedala jim to. Oni se s tímto spokojili a odešli. Takže mé studentské hříchy v tu chvíli nehrály žádnou roli.“

  • „Jaká ta situace za Pražského jara byla na Slovensku? Lhal bych, kdybych řekl, že jim šlo jen o samostatnost, ale šlo především o ni. Dostali nakonec začátkem normalizace federalizaci a objektivně vzato musím říci, že to byl pro Slovensko pokrok. Ale například velice usilovali o tzv. Alweg, to už dneska nikdo netuší, co je. To měla být taková jednokolejná trať v Tatrách, která by jim dovedla větší množství turistů.“

  • „Scházeli jsme se u Karla Minaříka a tam jsme probírali, co bychom mohli udělat. Chtěli jsme třeba dělat nějaké informační letáky. Jednou tam přišel nějaký starší mladík, také student vysoké školy, snad Kája ho tam pozval, a nikdo jiný ho neznal. A ten nám vykládal, že by bylo dobré vyvolávat nějaké otevřené konflikty třeba se závodníma strážema nebo s nějakým politikem, aby se jako mezi lidi dostalo, že tam někdo dostal po hlavě. To vím, že byla jeho taková jediná směrnice. A do dvou měsíců se stalo, že k nám domů přiběhl Karlův spolubydlící s tím, že ho bezpečnost zatkla.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 15.05.2015

    (audio)
    délka: 04:48:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jediný skutečný zákon je Desatero

Jan M. Dobrodinský 1927.jpg (historic)
Jan Maria Dobrodinský
zdroj: dobová fotografie: archiv pamětníka a současné foto: Lenka Faltýnková

Jan Maria Dobrodinský se narodil 22. července 1925 v Kunžaku v domě svých prarodičů. Rodina jinak žila v Praze. Otec byl harfeníkem České filharmonie, maminka byla v domácnosti, profesí byla hráčkou na violoncello. Jan Maria Dobrodinský studoval obecnou školu francouzskou a posléze nastoupil na gymnázium v Křemencově ulici. Maturoval v roce 1945, v této době však již zároveň studoval na konzervatoři v oboru lesní roh (absolvoval v roce 1948, o rok později složil státní zkoušku ze sborového zpěvu a dirigování). Po válce také využil možnosti studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru filozofie, sociologie a hudební věda. Jako aktivní člen Československé lidové strany se zapojil do nepokojů v únoru 1948 a vedl rovněž Klub lidových akademiků. Komunistický převrat zmařil politické ambice a zasáhl i do studia na FF UK. Studium pamětník sice nakonec úspěšně dokončil, nicméně jeho studentské aktivity byly zapsány do kádrového posudku a provázely ho celý profesní život. Po studiu se stal „regenschori“ nuselského církevního sboru a zároveň hrál na lesní roh v nejrůznějších orchestrech, například v orchestru Národního divadla. Jako hráč působil také v Talichově Českém komorním orchestru. Později se stal jeho žákem v oboru dirigování, a protože Václav Talich nesměl vyučovat v Praze, odešel za ním do Bratislavy. V letech 1950-1954 studoval na Vysoké škole múzických umění VŠMU Bratislava. Po ukončení studia byl přijat jako sbormistr ke Smíšenému sboru bratislavského rozhlasu a později se tento soubor stal Slovenským filharmonickým sborem. V roce 1977 však musel úspěšnou kariéru z politických důvodů ukončit. Ačkoliv dostal nabídku spolupráce se slavným dirigentem A. Lombardem, bylo mu znemožněno vycestovat, a musel se proto kariéry v zahraničí vzdát. Nakonec byl v roce 1978 přijat jako druhý sbormistr Pražského sboru Československého rozhlasu. Po čtyřech letech působení dostal konečně nabídku k orchestru, a tak se na sklonku kariéry stal hlavním dirigentem Středočeského symfonického orchestru. Během toho od roku 1952 soustavně vyučoval nejprve na bratislavské konzervatoři a posléze také na VŠMU Bratislava, kde působil do roku 1993. Ačkoliv měl již nárok na odchod do důchodu, aktivně se podílel na polistopadovém politickém dění. Jako politik dříve zrušené Československé lidové strany se stal členem nové KDU-ČSL. Strana využila jeho odborného zázemí, a pamětník proto působil jako poradce ministra kultury ČR Jindřicha Kabáta a později Pavla Tigrida. Z politického dění se stáhl v roce 1996. Nadále je však činný jako pedagog na PedF Univerzity Karlovy, v odborném hudebním sdružení AHUV. Je čestným dirigentem-sbormistrem Slovenské filharmonie a v roce 1996 byl oceněn Poctou ministra kultury Slovenské republiky. Je také čestným členem Rotary klubu.