Karel Nováček

* 1929  †︎ 2022

  • „Neměli jsme žádný vojenský výcvik, naučili nás akorát vpravo v bok, vlevo v bok a říct ,nazdar‘. To jsme využili na jednom srazu PTP Ostravsko-karvinského revíru v Karviné. Bylo nás asi pět tisíc, byli jsme seřazení na stadionu od pěti hodin a prezident Gottwald a ministr Čepička přišli až v devět hodin. Celou tu dobu lilo jako z konve, byli jsme mokří jako myši. Měli jsme zavolat: ,Nazdar, soudruhu prezidente!‘ Představte si ten ,halasný pozdrav‘: vypadalo to, jako by zavolalo sto lidí místo pěti tisíc. Byla z toho tak strašná ostuda, že nás pak nepustili ani na vycházky a za trest nám zarazili povolenky. Tak se nám chtěli pomstít.“

  • „Brali jsme plat. Polovičku nám dávali do ruky a polovičku na knížku. Z toho, co jsme brali do ruky, jsme si museli všechno platit – stravu a tak dále. Když pak proběhla měnová reforma, měl jsem na knížce dvě stě padesát tisíc, přepočetli nám to v poměru jedna ku pěti jako vázaný vklad, takže jsem tam měl padesát tisíc. Půl roku poté, když jsem šel do civilu, to bylo pět tisíc. V tu dobu stála motorka přibližně patnáct tisíc.“

  • „První den nám bylo řečeno, že jsme výkvět armády a jako takoví jsme byli vybráni pro budování socialismu, pro práci v dolech. Když jsme den nato fárali na Dole Hedvika, zděsili jsme se: stěny, ve kterých se uhlí kopalo, byly jen osmdesát centimetrů vysoké. Hned druhý den jsem si udělal housera a nemohl jsem se hýbat. Šel jsem na ošetřovnu a pan doktor mi sdělil, že ,to se léčí prací‘. Když jsme se asi po měsíci zapracovali, naši velitelé najednou obrátili a sdělili nám, že jsme vyvrhelové a že tam jsme z trestu, aby nás předělali z reakcionářů na lidi, kteří souhlasí s komunistickým režimem. Asi po roce měl můj kamarád, který měl úraz a nemohl fárat, službu u roty, tak se dostal v kanceláři k různým papírům a tam také objevil posudky na nás, tak jsme se dozvěděli, proč jsme se do takové jednotky dostali. Bylo tam psáno, že pocházím ze silně nábožensky založené rodiny a jako skaut vychovávám naši mládež v buržoazním duchu. Uvědomil jsem si, že se skutečně nemám čím chlubit, protože naše rodina doopravdy za nic nestála: rodičům zavřeli obchod, můj strýc Eduard Dvořák byl jako kulak vystěhován ze své usedlosti, druhý strýc Cyril Dvořák byl deset let ve vězení za protistátní činnost, a tak jsme my synové byli zralí jen na doly a tak podobně.“

  • „Když nám přečetli, že to máme na neurčito, začali jsme načerno, bez dovolenky, jezdit domů. Museli jsme dávat pozor, aby nás nechytila vojenská patrola. V Ostravě jsem si nikdy nemohl koupit jízdenku, protože by mě chytili. Jel jsem s přestupováním až do Brna a teprve tam jsem si ji koupil. Jednou jsem šel na rychlík v pět hodin ráno. Bylo tam takové dlouhé nástupiště, blížila se hlídka, já jsem před ní stále ustupoval, až jsem se dostal ke dvěma sedícím mužům. Když jsem je míjel, zjistil jsem, že to jsou Václav Nahodil a Josef Vondrák, hoši od nás z Otína, kteří byli jako kulaci na noční brigádě. Sedl jsem si mezi ně, jeden mi dal zimák, druhý klobouk – a byl jsem zachráněn.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Luka nad Jihlavou, 24.03.2015

    (audio)
    délka: 29:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

U PTP nás chtěli převychovat z reakcionářů na uvědomělé komunisty

Karel Nováček (mezi 1950 a 1953)
Karel Nováček (mezi 1950 a 1953)
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Karel Nováček se narodil 3. července 1929 v Lukách nad Jihlavou. V poválečných letech se stal členem Junáka a až do zákazu skautského hnutí se ve své rodné obci angažoval jako vedoucí. Po maturitě na střední obchodní škole v Jihlavě sloužil v letech 1950 až 1953 u Pomocných technických praporů (PTP). Od útvaru byl propuštěn po podepsání dohody, podle které měl tři roky pracovat ve stavebnictví. Podílel se na výstavbě muničních skladů v Dobroníně a několika podnikových objektů v Jihlavě. Po uplynutí tříleté lhůty nastoupil do podniku Meliorace Jihlava a deset let nato jej zaměstnala Zelenina Jihlava. Aktivně se účastnil druhé (1968) i třetí (1989) obnovy Junáka.