Jitka Lišková

* 1940

  • „Pak jsem jednou byla taky tancovat. A přišel pro mě kluk a máma pro něj přišla. A řekla: ‚Přece nebudeš tančit s kriminálníkovou dcerou!‘“

  • „Před druhou světovou válkou pracovalo v továrně sto lidí, po válce padesát. Musím říct, že to byla jediná továrna, která v okolí byla, a vlastně těm lidem dávala zaměstnání, těm lidem dávala plno zaměstnání, no. Táta náš tam s tím celkem neměl nic společnýho, akorát to, že schoval bráchům kůže a schoval ten materiál.“

  • „Měla jsem vyznamenání, ale neměla jsem místo. Měla jsem tak špatný posudek, že mi paní inženýrka řekla: ‚Jitka, vy nemůžete krmit ani krávy, protože to nejde.‘ Měli jsme takovou účetní, která byla hrozně dobrá, a ta říkala: ‚Já vám poradím, dojeďte si do Slap. Tam nám psali, že potřebují absolventa.‘ Tak jsem jela do Slap u Tábora. No, bylo to tak, že mamka mi půjčila peníze na cestu. A já abych ušetřila, tak jsem šla z Tábora do Slap pěšky. Přišla jsem tam a tam mi řekl vedoucí, že mají napsáno, že prostě žádného absolventa nemají. A já říkám: ‚Víte co, já mám tak špatný posudek, že prý nemůžu krmit ani krávy.‘ A on říkal: ‚Víte co, já vám dám vědět do týdne. Tři měsíce manuálně pracovat, normálně, a pak uvidíme.‘ Skončila jsem tam na devět a půl roku.“

  • „Našli tam pár kůží, když hledali po všech těch lidech, co zavřeli, tak tam našli kůže. Nám vytrhali podlahu na půdě a tam našli kůže, který tam byly zakopaný ještě za Hitlera. A našli tam dopisy, který psal ten strejda Rudolf tý mojí tetě z Argentiny. Sám ten esenbák řekl, že by z toho byla kniha, jak to krásně psal. Náš táta, zbylo v něm hrozný roztrpčení, protože on celej život poctivě pracoval, nic z toho všeho neměl a nakonec mu stačilo to, že se jmenoval Schönbach, aby ho zavřeli na půl roku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Byt syna pamětnice, Dykova 5, Jihlava., 23.03.2015

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Se svým posudkem jsem ani krávy krmit nesměla

Jitka_Liskova_dobove.jpg (historic)
Jitka Lišková
zdroj: Archiv pamětnice

Jitka Lišková, rozená Schönbachová, se narodila 12. července 1940 v Černovicích u Tábora. Její otec, který vedl zahradnictví, pocházel z pěti bratrů, z nichž tři byli majiteli kožedělné továrny Schönbach v Černovicích. Továrna byla v roce 1948 znárodněna a dva ze tří bratrů emigrovali do Argentiny. Rodina Schönbachových zakoušela kvůli jejich emigraci různé potíže s režimem, které nakonec vyústily v obvinění téměř všech příbuzných, včetně otce pamětnice, z rozkrádání majetku a špatný postoj k lidově demokratickému zřízení. Otec Jitky Liškové byl odsouzen k odnětí svobody na šest měsíců a zbavení občanských práv. Po propuštění z vězení pracoval jako zedník. Pamětnice se přes různé potíže vyučila zahradnicí a podařilo se jí navzdory velmi špatnému kádrovému posudku najít práci v zahradnictví ve Slapech u Tábora. V roce 1967 se vdala a založila rodinu. Oba její rodiče zemřeli v roce 1968. V roce 1989 spoluzakládala Občanské fórum v Nové Cerekvi a nadšeně vítala nové poměry. Její žádost o navrácení továrny byla zamítnuta s odůvodněním, že majitel továrny Václav Schönbach neměl české občanství. Jitka Lišková žije v Nové Cerekvi, má dva syny a tři vnuky.