Eva Goldstein

* 1921

  • „Několik dní před koncem Němci utekli a předali to ghetto Červenému kříži. Asi osmého května, my jsme slyšeli už předtím střílet kanony a co já vím v Litoměřicích. A pak jeden den vybouchly ty veliký vrata v Terezíně a přišel ruský tank s kanonem a s červenou hvězdou. Samozřejmě jsme byli velice nadšení. Všichni začali zpívat Internacionálu a Kde domov můj. Potom ale zavřeli Terezín, protože tam byl tyfus. Tak tam byla karanténa a my jsme nemohli jít ven. Ale já, jako že jsem se tam dobře vyznala, jsem se dostala ven a v ten stejný den jsem odjela vlakem do Prahy.“

  • „Potom když jsme vyšli do toho transportu. To byl poslední veliký transport z Prahy, pak už tam nebyli skoro žádní Židé. Každý jsme měli jeden veliký ruksak a každý ještě něco velikého do ruky. To bylo ve Veletržním paláci, ano. Tak ve Veletržním paláci to začalo tak, že tam udělali toalety takový, že udělali nějaký prkno s dírami a to byla jedna díra vedle druhé, vůbec to nebylo oddělené, takže jeden člověk seděl vedle druhého. Tak to jsme se začali hystericky smát. Co jsme měli dělat...“

  • „Potom jsem onemocněla. Byla tam epidemie záškrtu a já jsem dostala najednou vysokou horečku. Maminka mě na takovém vozíku odvezla do nemocnice, kde jsme dostali nějaké injekce. Moji sestru Editu ten záškrt zachránil. Protože ji chtěli poslat dál do Polska a lékaři povídali: Paní Steinerová je ještě nakažlivá. Paní Steinerová nemůže odcestovat. Tak samozřejmě do Osvětimi nemůže někdo, kdo je nakažlivý. Tak ji tam nechali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kibuc HaOgen, 21.01.2015

    (audio)
    délka: 01:53:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Evropa se stala hrobem našeho národa. Šli jsme do Izraele

Eva Goldstein, rozená Hahnová, se narodila 26. února 1921 v Praze do židovské rodiny. Má dvě sestry - dvojče Věru a o čtyři roky starší Editu. Otec, úspěšný obchodník, pocházel z polabské obce Skřivany, maminka ze Sudet z Dolního Jiřetína u Mostu. Doma mluvili dvojjazyčně: maminka německy a tatínek česky. Pamětnice se stala spoluzakladatelkou sionistického hnutí El Al. V roce 1939 chtěla emigrovat do zahraničí spolu se svým budoucím manželem Janem Kaufmannem, ale nestihli to; sebrali jim pasy. Do bezpečí se z rodiny dostala pouze Věra, která odjela o něco dříve. Rok 1940 strávila pamětnice se skupinou sionistických Židů na statku u Rakovníka, kde tvrdě pracovala na poli a připravovala se na drsný život ve vysněné Palestině. Poté až do svého transportu v září 1943 pracovala v židovské dílně na opravu oděvů. Práce švadleny ji zachránila před transportem do Osvětimi, protože v Terezíně ji Němci zaměstnali v dílně na opravu vojenských uniforem. Po válce se v Praze shledala pouze se sestrou Editou, která přežila Osvětim i pochod smrti. Manžel a celá rodina v koncentračních táborech zahynuli. Provdala se za Davida Goldsteina a v roce 1947 s ním na falešné doklady emigrovala do dnešního Izraele, kde žije dodnes v kibucu Ha-Ogen. V Izraeli žije i její dvojče Věra, sestra Edita se usadila v Chile.