Ing. Blažej Ingr

* 1928

  • „Nejhorší je ta vyšetřovací vazba, oni z vás musí vymlátit, co se dá, a je to otřesné, pak se z toho člověk nějak dostane a pak se to zase vrátí, když člověk ztratí perspektivu. A bratr ji s kamarády našel znova, když si kutali tunel, aby se mohli dostat ven. Dopisy od bratra nemám, ale moc dobře vím, jakým způsobem to všechno prožíval.“

  • „Tak mě zavezli na služebnu pod Špilberk a bylo to, jako to chodí v detektivkách. Ptali se mě, jestli vím, kde jsem, a prý, jak to bylo včera večer, když přišel Škorpík a říkal, že sestra je nezvěstná... Mně to hned zapálilo a věděl jsem, že nesmím říct ani muk. Tenkrát jsem sebral všechnu odvahu a řekl jsem jim, že o Škorpíkovi nevím vůbec nic a že jsem celou dobu spal. Ale ten mladý kluk mě praštil tak, že jsem spadl ze židle. Tak mně bylo jasné, že nesmím povolit. On na mě pořád řval, že jsem prý syn kulaka a jak to, že nevím, o čem se tam mluvilo, a takovým způsobem pokračoval a nemělo to konce. Pak ho zase vystřídal takový postarší chlap, který byl jako med a chlácholil mě, že se prý nějak domluvíme a nic se mi nestane.“

  • „Potom přišel 48. rok a už se psaly posudky a tam se psalo, že jsem syn kulaka, nebo rolníka s větší výměrou, anebo byl někdo synem vesnického kováře, který koval koně a spravoval lidem věci, a to, co vydělal, skoro propil a pořád nic neměl, ale byl živnostník a to bylo špatně a přitom to byl otrok, který se s tím kladivem nadělal jako otrok.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vacenovice, 24.03.2015

    (audio)
    délka: 03:44:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věřím v lidskou dobrotu

dobová
dobová
zdroj: domácí

Blažej Ingr se narodil 30. ledna 1928 ve Vacenovicích. Rodina hospodařila na rozsáhlých pozemcích. Za války u nich bydleli dva němečtí vojáci. Po odchodu německého vojska na konci války do vsi přišlo vojsko rumunské; hladoví vojáci kradli lidem hospodářská zvířata. Po roce 1948 začal nátlak na hospodáře, aby vstoupili do zemědělského družstva. Ingrovi se svého velkého hospodářství nechtěli vzdát. Když byli dva z bratrů Blažeje Ingra zatčeni, odsouzeni jako synové kulaka a posláni do uranových dolů, rodina do družstva vstoupila. Perzekvovány byly později i dcery pana Blažeje - nesměly studovat a na vysokou školu mohly nastoupit až po revoluci. Tehdy byli rehabilitováni i oba bratři. Blažej Ingr žije stále ve Vacenovicích a věnuje se vinařství.